Co jste říkala na demonstraci na Staroměstském náměstí, která protestovala proti vládní koronavirové politice? Vnímáte, že mezi občany se skutečně šíří frustrace?
Ano, samozřejmě, mezi občany žiji a denně s nimi komunikuji – a nejde jen o frustraci, ale také o pocit nejistoty a beznaděje u těch skupin občanů, které dopady vládních a epidemiologických opatření v rámci nouzového koronavirového stavu postihly existenčně, zákazem podnikání, ztrátou příjmu či zaměstnání. Aniž by jim mnohdy byly poskytnuty odpovídající a spravedlivé kompenzace a aniž by jim vláda představila jasnou vizi a perspektivu nejbližší budoucnosti a její alternativy, či obrazně řečeno, aby jim alespoň ukázala nějaké světlo na konci tunelu a naději.
Nejčastější kritikou účastníků demonstrace bylo, že mohou rozšířit virus mezi své příbuzné v ohrožených skupinách. Premiér Babiš je dokonce vyzýval, ať nastoupí do nemocnic. Bylo podle vás vhodné, že projevili svůj postoj takto?
Jistě. Ve svobodném a demokratickém režimu je shromažďovací právo a právo na nenásilný protest a na projev názoru jedním z jeho nejdůležitějších a nejzásadnějších prvků. A nouzový stav není stavem výjimečným ani stavem válečným, takže veřejný projev názoru a oprávněné nespokojenosti s některými kroky vlády je zcela namístě. Při zachování všech příslušných právních norem.
Jedním z nejčastějších témat na demonstraci byla neschopnost vlády a zmatená rozhodnutí měnící se ze dne na den. Máte pocit, že vláda situaci zvládá?
Situace ve společnosti je celkově vážná. Ale zatímco v prvních týdnech a měsících bylo možné určité drobné vládní chyby pochopit, nyní to už možné není, natož je tolerovat.
Vláda situaci nezvládá manažersky a komunikačně, přijímaná opatření jsou často chaotická, nedotažená, protichůdná, opakovaně se měnila – často i ze dne na den – zejména v oblasti omezení provozu obchodů, služeb či škol, což je naprosto neodpustitelné, cynické a arogantní vůči občanům a podnikatelům, kterých se to bezprostředně dotýkalo a které to poškodilo.
Navíc vláda dodnes své kroky uspokojivě nevysvětluje, například to, proč musela – a často ještě stále musí – být dlouhodobě zavřena většina malých obchodů se zbožím denní potřeby – v první vlně např. železářství, nyní prodejny a opravy obuvi a oděvů, papírnictví atd.
Samostatnou kapitolou je pak uzavření škol, které má nenahraditelné negativní dopady na žáky (a jejich rodiče) a studenty zejména na prvním stupni základních škol či v posledních ročnících základních a středních škol.
S tím souvisí i naprosto nevhodná úprava parametrů ošetřovného při péči o děti do deseti let, které nesmějí chodit do škol, přičemž současná úprava neumožňuje, aby tuto péči poskytovali (a ošetřovné pobírali) rodinní příslušníci dítěte, když s ním trvale nežijí ve společné domácnosti (starší sourozenec, prarodič). Ve Sněmovně jsem opakovaně navrhovala změnu, ale marně. Současný stav má totiž negativní dopady jednak na propad příjmů mnoha rodin, zejména u rodičů-samoživitelů – a projevuje se to i kritickým nedostatkem personálu ve zdravotnictví, protože mnoho lékařek a zdravotních sester musí být doma s dětmi a chybějí v nemocnicích, což ostatně nedávno přiznal i ministr Blatný.
A ohromné nedostatky a nespravedlnosti jsou i v tzv. kompenzacích podnikatelům, kterým byla zakázána nebo omezena výdělečná činnost. Dodnes třeba nedostali ani jedinou korunu finanční náhrady živnostníci, kteří současně (často z důvodu existenční nutnosti) pracovali i na částečné zaměstnanecké úvazky, tedy zejména hlavně matky-samoživitelky. Ani jedinou korunu kompenzací nedostali společníci více než dvoučlenných eseróček, byť jim bylo podnikání zakázano stejně jako ostatním subjektům v jejich oborech.
A žádné odškodnění dosud nedostávají ani ti živnostníci, kteří jsou v insolvenci a řádně ji splácejí – byť zde, i podl tlakem SPD, se už blýská na lepší časy a příslušná novela zákona minulý týden prošla Sněmovnou. Smutné a docela příznačné je i to, že dosud výplatu kompenzací živnostníkům v insolvenci blokovala Evropská komise. A stejně tak nárok na mimořádné ošetřovné při péči o děti do deseti let při uzavření škol nemají živnostníci, kteří jsou invalidními důchodci. To je už naprosto neakceptovatelné a až nehumánní.
Co byste vzkázali Miroslavu Kalouskovi?Anketa
Vezměme si třeba konkrétně očkování, dopředu avizované jako důležitá „koncovka“ boje s pandemií. Jak podle vás vláda zvládla přípravu očkování?
Na úvod zdůrazním, že hnutí SPD prosazuje dobrovolné očkování a odmítáme jakoukoli diskriminaci těch občanů, kteří se nechtějí nechat očkovat. Co se týče přípravy očkování pro ty občany, kteří se chtějí nechat dobrovolně očkovat, je to ze strany vlády špatné – a to ještě používám příliš mírný výraz. Vláda zde rezignovala na vlastní aktivitu a odpovědnost a zcela se ohledně v první fázi nedůležitější činnosti, nákupu vakcín, spolehla (či spíše podřídila) na Evropskou unii. To bylo fatální selhání. Státy, které si vakcíny objednaly a nakupovaly samy, a nejsou ani v EU, jsou v očkování mnohem dále a mají zajištěny dodávky vakcín bez větších problémů.
Oblast zdravotnictví je zcela v kompetenci členských států Evropské unie, není zde žádný důvod k posilování orgánů EU a k dalšímu odevzdávání části naší suverenity. Navíc nákup vakcíny na úrovni EU probíhal bez výběrového řízení, což vedlo mj. ke zvýšení její ceny a znamenalo to i porušení pravidel hospodářské soutěže, která si EU sama stanovila.
Evropská komise tak de facto předala evropský farmaceutický (a zdravotnický) trh dvěma vybraným nadnárodním koncernům – BioNTech-Pfizer a Astra Zeneca-Moderna. A ti tohoto monopolu samozřejmě ihned zneužily – například některým státům včetně České republiky – razantně snížily ze dne na den objem slíbených dodávek vakcíny a zpožďuje se i doba jejich dodání.
Mnohem lépe jsou na tom ohledně očkování ty státy, které postupují samostatně. Především Izrael, Velká Británie či USA, které mají z hlediska množství vakcín a počtu očkovaných obyvatel jednoznačný a velký náskok před zeměmi EU.
A i v rámci EU jsou nyní v lepší pozici státy, které na společné zásobování vakcínami nespoléhají, např. Maďarsko.
Registrační systém pro zapisování na očkování měl od počátku potíže, mnoha lidem se nepovedlo zaregistrovat, ale premiér Babiš tvrdí, že funguje bez problémů, a dokonce jeho spolutvůrce Vladimíra Dzurillu navrhuje na státní vyznamenání. Co si vy myslíte o tom, jak vláda zavedení tohoto systému zvládla?
Opět ne zcela dobře. A to zejména v tom ohledu, že jestliže se první vlna očkování má týkat zejména ohrožených skupin občanů, tedy hlavně nejstarších seniorů, neměl být systém založen primárně na elektronické formě, vzhledem k tomu, že mnoho těchto našich starších spoluobčanů počítače a internet nepoužívá. Ale hlavně – pokud bychom včas, jako Británie, nakoupily bez EU dostatek vakcín, žádná registrace by ani nemusela probíhat, protože obvodní praktičtí lékaři, nemocnice a domovy seniorů by mohly bez problému průběžně očkovat všechny zájemce. Zmíněná šestašedesátimilionová Británie např. předpokládá, že stihne všechny seniory a občany z rizikových skupin proočkovat do poloviny února.
Je podle vás správné, že očkování začíná – kromě zdravotníků v první linii – od nejstarších věkových skupin? Slyšel jsem i hlasy, že důchodci stejně nikam nechodí, tak že by se spíše měly očkovat skupiny, které potřebují mít „kontakty“…
Ideální stav by byl, kdyby se rychle a kontinuálně mohli nechat očkovat všichni dobrovolní zájemci. Ale ze všech tvrdých dat o dopadech koronaviru vyplývá, že jednoznačně nejrizikovější skupinou, pro kterou může mít onemocnění touto nákazou těžké následky, jsou senioři, takže za situace, kdy máme vakcín – kvůli nesmyslnému spoléhání se na EU – omezený počet, je pochopitelné, že očkování začíná u nich. Nehledě na to, že mnoho senorů žije aktivně či stále pracuje, neplatí plošný argument, že nikam nechodí.
Objevují se námitky, proč při objednávání seniorů vláda nezvolila místo složitého internetového systému nějakou konzervativnější a osvědčenější formu, třeba dopisy od pojišťovny, nebo esemesky od praktického lékaře, které se běžně používají třeba k pozvání na preventivní prohlídky. Bylo podle vás přihlašování přes internet vhodné a pro seniory nad 80 let uživatelsky přívětivé?
Jak jsem již naznačila v jedné z předchozích odpovědí, určitě nikoli. Mělo jít o kombinaci všech těchto metod, ale podle mého názoru mají hrát klíčovou roli praktičtí lékaři a odborní ambulantní lékaři – ti znají své pacienty a vědí, kteří jsou v rizikové skupině, a dokážou je oslovit.
Další problém, který se do budoucna ukazuje, je potenciální nedostatek vakcíny. Firma Pfizer oznámila krátkodobý pokles výroby, který se má projevit i na dodávkách do ČR. Ministr Blatný se rozčiloval, že je to neseriózní jednání, ale není zřejmé, jak tento výpadek případně nahradíme. Maďarsko se rozhodlo mimo dodávky od EU jednat i samo s čínským výrobcem a vy jste ocenili, že je to správná cesta. Měli bychom stejně postupovat i my?
Určitě ano, už jsme tak měli postupovat minimálně od podzimu. Jak co se týče nákupu vakcíny, tak i dalšího zdravotnického materiálu potřebného k očkování.
V některých zemích už řeší dilema, zda při nedostatku vakcín upřednostnit druhou dávku pro ty, kteří již dostali první, nebo raději „co nejširší zásah“, tedy dát první dávku dalším lidem. Pokud by, nedejbože, taková situace nastala i u nás, jaké byste doporučovala řešení?
Toto je odborná otázka, ale vycházím-li z názoru lékařů a vakcinologů a z logiky, je u očkování tohoto typu nezbytné jeho proces provést celý a úplný, tzn. dokončit v doporučeném intervalu proces očkování jeho druhou dávkou.
Ale věřím, že k této situaci nedojde a že se vláda vzchopí a konečně snad dostojí svým slibům, nikoli poklonkování EU, a rychle na světovém trhu sežene a doveze dostatek vakcín pro ty, kteří se chtějí nechat dobrovolně očkovat.
Váš předseda pan Okamura nedávno na blogu psal o minimálním důstojném důchodu, který SPD ve Sněmovně navrhuje, a vysvětlil to tak, že peníze patří spíše „slušným lidem, kteří pracují či si své odpracovali, a ne parazitům či politickým neziskovkám, imigrantům a solárním baronům“. O co se tedy v tomto vašem návrhu jedná?
O to, aby všichni občané, kteří splní podmínku dosažení důchodového věku, který je nyní 65 let, a my v SPD jsme proti tomu, aby se dále zvyšoval, a dobu předepsaných odvodů důchodového pojištění (nyní 35 let), pobírali starobní důchod minimálně ve výši, která odpovídá hranici tzv. příjmové chudoby v rámci zemí EU podle metodiky úřadu Eurostat, čili nyní okolo 14 000 Kč měsíčně, přičemž ideální by bylo navázat výši tohoto minimálního důchodu na aktuální výši české minimální mzdy a pravidelně jej valorizovat. Zásluhovost by zůstala zachována v další složce (části) důchodu.
Náš návrh se tedy netýká tzv. nepřizpůsobivých, jelikož ti neodváděli předepsanou dobu důchodové pojištění. Změna je v tomto ohledu nutná, není akceptovatelné, aby desítky tisíc seniorů, kteří celý život poctivě pracovali, nyní živořili s příjmem pod deset tisíc korun ročně.
Jak se k těmto návrhům staví vláda? Mají šanci projít?
Vláda hnutí ANO, ČSSD s podporou KSČM náš návrh nepochopitelně odmítá a raději dává důchodcům jen jednorázové almužny. Samozřejmě lepší něco než nic, takže poslanci SPD jednorázově zvyšování důchodů vždy ve Sněmovně podpořili. Ale pouze my navrhujeme skutečné systémové a dlouhodobé pozitivní řešení.
Nyní před volbami se nám zdá, že vláda pomalu otáčí a návrh SPD reflektuje. V nedávném návrhu tzv. komise pro spravedlivé důchody se myšlenka plošného minimálního důchodu objevuje v podobě tzv. nultého pilíře důchodového systému, ale jeho navrhovaná výše je pouze okolo deseti tisíc korun měsíčně, což je již nedostatečné.
Opozice často vyčítá Andreji Babišovi, že „krade“ jejich návrhy, tedy že vláda předloží stejný, který předtím stopila opozici, a vydává jej za vlastní. Máte vy v SPD stejnou zkušenost?
Jednoznačně a opakovaně. Platí to např. u návrhu na zrušení výpočtu daně z příjmu z tzv. superhrubé mzdy. Nebo o návrzích na paušální daň pro živnostníky a o zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. To jsou návrhy SPD. Vláda k nim nejprve zaujala negativní stanovisko a o pár měsíců později je „opsala“ a sama předložila a prezentovala jako svoje...
A ve velké míře to platilo o návrzích kompenzací občanům a firmám poškozených dopady koronaviru, kdy jsem za SPD podala mnoho předloh, které byly nejprve zamítnuty – například kompenzační bonusy i pro živnostníky na vedlejší činnost (důchodci a invalidé), náhrady i pro zaměstnance pracující na dohody o provedení práce, resp. o pracovní činnosti, podpora i pro ty živnostníky, kteří pro své zaměstnance využívají podporu z programu Antivirus a tak dále. Vládní většina tyto návrhy vždy nejprve smetla ze stolu a za pár týdnů s nimi vítězoslavně přišla do Sněmovny, jako kdyby je právě sama vynalezla… ale jsme rádi, že se nakonec tato pomoc dostala díky návrhům SPD k potřebným občanům, to je hlavní.
A stejně tak si vzpomínám, jak náš předseda Tomio Okamura vloni na jaře oslovil premiéra Babiše a upozornil ho, že kompenzace potřebují nejen zaměstnanci v provozovnách zavřených na základě vládních nařízení, ale také zaměstnanci ve firmách, kterým kvůli nařízením klesly tržby – a tak vznikl úspěšný program Antivirus B. Stejně tak i díky aktivitě Tomia Okamury konečně dostávají podporu lidé pracující v cestovním ruchu, kde do vypuknutí současné krize pracovalo celkem 240 tisíc lidí. A na ty vláda dlouho zapomínala.
Vláda hovoří o změně systému PES a výpočtu epidemického rizika. Je to podle vás správné? A mělo by v příštím týdnu, pokud se čísla indexu udrží na čtvrtém stupni, dojít k rozvolnění ze současného stupně pátého?
Vracíme se obloukem na začátek našeho rozhovoru. Základem důvěry občanů k rozhodnutím vlády je jejich důvěryhodnost, očekávatelnost a transparentnost. Jestliže byl systém PES nastaven v určité podobě, a vláda veřejně garantovala jeho správnost a závaznost, tak není únosné, aby se jeho obsah a parametry často a bez odůvodnění měnily. Jde navíc o systém, který si vymyslela a stanovila vláda sama, nikdo jí ho nenutil a nediktoval. Tedy minimem toho, co musíme požadovat, je, aby se jím i řídila. A tedy aby její opatření vždy odpovídala aktuálnímu stupni systému. Jinak to nemá smysl.
Zde bych ale ráda dodala, že by se měla vláda v první řadě soustředit na zvýšenou adresnou a cílenou ochranu nákazou a jejími následky nejohroženějších skupin občanů, a ekonomicky aktivní části obyvatel, zaměstnancům, živnostníkům a firmám umožnit v maximální možné míře provozovat jejich výdělečnou činnost, samozřejmě při zachovávání základních hygienických a ochranných opatření.
Současný nepřirozený stav bez jasných perspektiv, kdy zde máme bezmála stovky tisíc občanů, kteří mají de facto zakázáno pracovat a podnikat a dosahovat příjmů, totiž může během relativně krátké doby vyústit v opravdu závažnou ekonomickou a sociální krizi, kdy náš již tak bezprecedentně zadlužený stát nebude mít dostatek peněz ani na základní zdravotní a sociální péči.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
