Prezident Zeman odmítl jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury, protože se prý nikdy problematikou české kultury nezabýval a není proto podle prezidenta odborně kompetentní. Požádal proto Jana Hamáčka, aby navrhl jiného kandidáta. Andrej Babiš překvapil prohlášením, že Michala Šmardu ve vládě nechce. Diskuse ohledně ministra kultury trvá už dost dlouho. Kam to podle vás nakonec povede? A souhlasíte s prezidentovým postojem?
Vede to jen k tomu, že tady máme nekonečný příběh, ze kterého si mnozí už tropí jen legraci. Myslím, že výroky představitelů ČSSD ukazují na schizofrenii uvnitř strany. Nejprve se postaví za Antonína Staňka, pak jej chtějí odvolat, za něj navrhnou pana Šmardu, který sice říká, že na ministerstvu nelpí, ale sociální demokracie odmítá udělat kompromis. Připadá mi to jako špatná tragikomedie.
Velký humbuk se strhl kolem toho, že Irena Žantovská, manželka Petra Žantovského, vyhrála výběrové řízení na ředitelku kladenského divadla. Herci se proti tomu bouří a Deník N mimo jiné o Petru Žantovském napsal, že je „člen Rady ČTK, který publikuje na konspiračních a dezinformačních webech“. Co na to říct?
Pokud vyhrála výběrové řízení, splnila pravidla, která měla splnit, pak nevidím důvod ji takto kádrovat. Herci se v poslední době bouří proti všemu, co není podle jejich gusta. Měli by si ale uvědomit, že svět se netočí a snad ani nebude točit podle toho, jak si budou pískat.
Svůj názor na toto téma uvedl na sociálních sítích i analytik Štěpán Kotrba. Napsal, že Irena Žantovská má nesporné odborné zkušenosti, včetně toho, že už v jednom divadle byla uměleckou šéfkou, navíc doplněné diplomem z ekonomie. Protestujícím hercům pak vzkázal, že „pokud si herci začnou volit svého principála, tak budou muset začít hrát za své“. A do třetice dodal: „Být manželkou ‚dezinformátora‘ je horší, než být manželkou kulaka. Prase, které takto argumentuje, by nemělo být novinářem.“ Má pravdu? A co to vypovídá o dnešní atmosféře?
Mimochodem, právě tento rok si připomínáme 30 let od sametové revoluce. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability, společnost je rozdělená... Kam až podle vás může nálada ve společnosti vygradovat? Co můžeme na podzim, a hlavně během listopadu, očekávat?
Společnost je samozřejmě rozdělená. Tady ty kecy o tom, kdo společnost rozděluje, jsou nepochopením reality. Jistěže jiné zájmy mají miliardáři, nadnárodní korporace nebo pražská kavárna, než dělníci v továrnách, prodavačky v obchodech nebo senioři. Jinak já osobně čekám neskutečnou mediální masáž, která se bude všem snažit namluvit, jak se tady žilo zle, že jsme byli banánová republika a teď se máme nejlíp v historii. Naštěstí je ještě velká spousta lidí, která nenechá těmito novodobými kazateli plivat na svou práci a práci svých předků.
Fotogalerie: - Monstrakce proti Babišovi
Podíváme-li se na Milion chvilek pro demokracii, jejich požadavkem původně bylo odstoupení ministryně Benešové. Následoval požadavek na odstoupení premiéra a poté další věci. Co si vy o Milionu chvilek myslíte?
Že se jedná o nátlakovou skupinu, která si uzurpovala právo hovořit za většinu, za niž ale rozhodně ve skutečnosti nemluví. Myslím, že pokud by to mysleli vážně, založí politickou stranu a ukážou, co pro lidi chtějí udělat. Zatím ovšem slouží jako pátá kolona TOP 09, Pirátů, ODS, KDU-ČSL, STANu a bohužel i některých sociálních demokratů. To hovoří za vše…
Psali jsme:
Máte pocit, že se lidem v České republice žije dobře? Ostatně, hospodářský růst i tento rok trvá, stejně jako velmi nízká nezaměstnanost. Na druhou stranu zdražují potraviny, bydlení, byty v Praze jsou prý v poměru k platům nejdražší ve střední Evropě, je tady velké množství exekucí…
Víte, co je nejhorší? Že v době tady toho „rozkvětu“ se tady bavíme o statisících exekucí, o milionu lidí v pásmu chudoby, o 30 procentech občanů, kteří nemají na nenadálý výdaj ve výši 10 tisíc Kč, což je rozbitá pračka nebo lednice. Že se v této „úžasné“ době zabýváme tím, jak pomoct dětem, protože rodiče nemají na obědy ve školách? Nebo že vlastní bydlení – jedna ze základních lidských potřeb – je už v říši snů i pro ty, kteří se pohybují kolem průměrných platů? Opravdu myslíte, že je to vizitka ráje na zemi? Já ne. Některým lidem se žije velmi dobře, a tak si nepřipouštějí, že jsou tady ti, o kterých jsem mluvila. A to nejsou jednotlivci. Počítají se na miliony!
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i požadavek KSČM na „vyšetření zločinů privatizace“. KSČM prosadila usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Ozývají se ale i hlasy, že je to zrovna od komunistů drzost něco takového požadovat s připomínkami toho, co se dělo za totality. Co na to říkáte?
Privatizaci rozhodně zločiny provázely. Kdo tvrdí, že ne, tak je hlupák. Ať se jsou podívat, jak skončil průmysl země, která byla schopna budovat jaderné elektrárny! A jestli ODS, lidovci a další, kteří byli u každé lumpárny v naší zemi, křičí, když někdo řekne, že jejich rozhodnutími byla okradena většina obyvatelstva? To je jejich problém.
Podíváme-li se na Evropskou unii, přináší nám do životů více svobody, nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například migrační krizí nebo množstvím nových nařízení a regulací?
A jak vidíte postoj naší země k EU? Jsme skutečně nevděční vůči „starým“ zemím EU, jak občas zaznívá? Měli bychom se více přiklonit k „západu“ a třeba přijmout už euro? A co náš postoj k uprchlickým kvótám?
Rozhodně odmítáme za KSČM, aby nám kdokoli diktoval, co máme dělat. Ať je to EU, NATO, USA či kdokoli jiný. Máme naše národní zájmy, ty by měly být na prvním místě. A euro? Rozhodně ne. A už vůbec ne, aniž by si o tom rozhodli lidé. Uprchlické kvóty? Nevím, kdo tento nesmysl, který byl stokrát překonán, pořád vytahuje. KSČM navrhla řešení, které od nás postupně opsaly všechny strany – od ANO, přes SPD až po ODS, takže za tím si stojíme.
Celkově, domníváte se, že má Česká republika dnes v Evropě lepší „zvuk“ než před čtvrtstoletím? A pokud ano, tak kdo se o to, podle vás, nejvíce zasloužil?
Víte, vždy když jsem někde v zahraničí, snažím se hovořit s místními lidmi. A věřte, že už někteří i vědí o České republice (smích). Rozhodně jsem ale nepotkala nikoho, kdo by neznal Československo. Ostatně značka „Made in Czechoslovakia“ platilo vždy ve světě za symbol jednoduchosti, kvality a propracovanosti. Jinak v zahraničí obvykle znají Prahu, s jejími krásami, ale i s předraženým centrem, a Mistra Karla Gotta, kterého se někteří umělci v poslední době snaží dehonestovat, aniž by mu sahali po podrážku na botě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
