13 
Když zůstal bez známek života ležet na rušné ulici v New Yorku, trvalo dlouho, než se k němu sehnul první kolemjdoucí. Kdysi známého herce nikdo nepoznal. Někdejší Old Shatterhand více než kdo jiný zakusil, jak je sláva pomíjivá.
Zranění na frontě
Už po narození měl zaděláno na dráhu úspěšného a bohatého muže. Na svět přišel 8. května 1919 Alexander Crichlow Barker jako potomek slavného a zámožného newyorského rodu. Mezi jeho předky byl třeba guvernér Barbadosu. Životní dráhu měl proto přesně danou: vynikající vzdělání, utužení těla i ducha ve sportu a nakonec výnosné místo v otcově stavební firmě. Jenže Alexander se vzepřel. Později tvrdil, že se už v pěti letech rozhodl, že bude hercem, ale trvalo dlouho, než k tomuto kroku našel odvahu. Mezitím nastoupil na prestižní univerzitu v Princetonu, kde budil pozornost nejen původem, ale také 193 centimetrů vysokou postavou a pohlednou tváří, která nezapřela aristokratický původ.
Divadlo hrál potají, přesto si ho v roce 1938 všimlo filmové studio Twentieth Century Fox a nabídlo mu smlouvu. Podle tehdejších zákonů ale nebyl ještě plnoletý a kontrakt za něj museli podepsat rodiče. Není těžké uhodnout, jak to dopadlo. Alexander byl donucen na kariéru herce protentokrát zapomenout. Vztek vůči vlastní rodině v něm ale bobtnal. Nakonec otci oznámil, že z univerzity definitivně odchází, aby mohl hrát divadlo. Rodina ho nemilosrdně vydědila a Alexander se najednou ocitl v neznámém světě, kde si musel sám vydělávat na obživu.
Živil se jako osvětlovač a kulisák a nakonec vstoupil do armády. Deset měsíců poté Japonci zaútočili na Pearl Harbor a USA vstoupily do války. Alexander bojoval v severní Africe a později na Sicílii, kde utrpěl zranění hlavy, kvůli němuž celý život trpěl úpornými migrénami. Později ho další střepina z granátu zasáhla do nohy. Za odvahu jej několikrát povýšili a brzy se stal nejmladším majorem široko daleko. Když ho velitelé na čas pustili domů, aby se zotavil, hned zamířil do Los Angeles, kde už jako Lex Barker natočil první film a armádě dal definitivně sbohem.
V roce 1949 tvůrci hledali nového Tarzana a vzpomněli si na urostlého blonďáka. A když se ukázalo, že umí krásně zařvat, bylo rozhodnuto. Dokonce ho na rozdíl od jeho předchůdců nemuseli dabovat. V dalších čtyřech letech se na liáně houpal v pěti filmech a zabodoval hlavně u dámské části obecenstva. Dál už ale pokračovat nechtěl. Oprávněně se bál, že bude už napořád lordem Greystokem.
Sexuální obtěžování
Poprvé se oženil ještě v armádě. V roce 1942 si vzal dceru bohatého průmyslníka Constance Thurlow, ale manželství skončilo v roce 1950. O necelý rok později se oženil s herečkou Arlene Dahl (*1925), ale nevydržel s ní ani 12 měsíců. Opustil ji kvůli Laně Turner, což byla tehdy jedna z nejzářivějších hvězd Hollywoodu. Svatba Tarzana a vyhlášené krasavice se stala událostí roku 1953. Mnozí ale soužití nedávali příliš šancí, pro Lexe to byl třetí sňatek, pro dvaatřicetiletou Lanu dokonce pátý. Dvojice spolu vydržela čtyři roky. Vychovávala Laninu dceru Cheryl a pokoušela se o vlastního potomka. To se ale nepodařilo, herečka potratila, což domácí pohodě nepřidalo.
Roznětkou následujících bouřlivých událostí se stala právě třináctiletá Cheryl. Jednou se svěřila matce, že ji Lex sexuálně obtěžuje. Když se vrátil domů, rozlícená Lana na něj namířila zbraň a vyhodila ho na ulici. Otázkou je, zda bylo obvinění míněno vážně. U rozvodu se neprobíralo a Lex nebyl nikdy z ničeho obviněn.
Děsivé probuzení
V té době se mu nedařilo ani pracovně. V „potarzanovské" době už o něj nebyl takový zájem, a tak si rád pomáhal berličkou v podobě alkoholu. Nakonec odjel do Evropy, kde se v roce 1960 náhodou dostal k roli v legendárním filmu Federica Felliniho Sladký život. Zahrál si i v několika německých detektivkách, na jejichž jména si dnes už nikdo ani nevzpomene.
Když se ho producent na jednom večírku zeptal, jestli by si nechtěl zahrát ve westernu, který plánují Němci točit v Chorvatsku a kde hlavní roli indiána dostal Francouz, patrně si myslel, že opět přebral. Nakonec na absurdně znějící projekt kývl.
Lví podíl na tom měla jeho čtvrtá žena, švýcarská herečka Irene Labhart (*1937). Vzali se už v roce 1959 a o rok později se jim v Římě narodil syn Christopher. Úspěchu svého muže coby Old Shatterhanda se ale nedočkala. Potýkala se s leukémií, a když Lex natáčel Poklad na Stříbrném jezeře, spáchala sebevraždu. Podle všeho spolykala léky. Lex jednou vzpomínal na osudné ráno: „Zvonil telefon a já jsem se jí v posteli zeptal, jestli to vezme. Až pak jsem zjistil, že je mrtvá."
Rozvod s miss
S henryovkou a medvědobijkou se na plátně proháněl až do roku 1968. V Evropě se z něj stala megahvězda, ale doma v Americe o něm už nikdo nevěděl. Přesto se tam koncem 60. let vrátil, aby se pokusil o comeback. Marně.
V roce 1972 zaujal jen rozvodem s bývalou miss Španělska Carmen Cervera (*1943), kterým ukončil sedmileté manželství. A i tentokrát se zařídil podle životního kréda „být sám je jako být mrtvý". Sotva několik měsíců po rozvodu se po jeho boku objevila herečka Karen Kondazian (*1950). Brzy se zasnoubili a schylovalo se k šesté Lexově svatbě.
Na tu už ale nedošlo. Zemřel tři dny po 54. narozeninách, když šel centrem New Yorku za svou láskou. Srdce mu vypovědělo službu přímo na ulici. Identifikovali ho až podle hodinek, kde měl vyryté jméno.
Co ještě nevíte
* Měl starší sestru Fredericu Amelii (1917–1980).
* Kvůli zranění z války měl místo části lebky stříbrnou destičku.
* Ve westernu Peklo Manitoby (1965) se opět sešel s Pierrem Bricem, ale nehráli postavy Old Shatterhanda a Vinnetoua.
* Kromě angličtiny ovládal i francouzštinu, němčinu a italštinu.
* Za každou mayovku dostal zhruba čtvrt milionu marek.
* V roce 1966 se v Německu stal nejpopulárnějším zahraničním hercem.
* Jeho ostatky odvezla pátá manželka Carmen Cervera do Španělska.
* Syn Christopher se pokoušel jít v otcových stopách. V 90. letech si zahrál v několika divadelních představeních, kde po boku Pierra Brice ztvárnil postavu Old Shatterhanda. Později začal obchodovat s nemovitostmi.
