Totální válka (2): Světový konflikt se promítl také do života civilistů v zázemí
Světový konflikt se neodehrával pouze na moři, ve vzduchu a v zákopech, ale také za nimi. Čtyři roky trvající boje kladly extrémní nároky na ekonomiku všech států, ale i loajalitu obyvatel a ochotu podporovat válečné úsilí prací, odříkáním či vlastními penězi
Ruku v ruce s hladem v letech první světové války přicházela do střední Evropy podvýživa a s ní spojené nemoci. Současní historici odhadují, že důsledky blokády nepřežilo jen na území Německa na 424 000 civilistů. Vše se ale obrátilo také proti dohodovým vojákům, kteří padli do zajetí, a pro něž jejich věznitelé neměli dostatek potravy.
Předchozí část: Totální válka: Světový konflikt se promítl také do života civilistů v zázemí
Místo steaku klobása
Odhaduje se, že v rakouském zajetí zemřelo na podvýživu až 100 000 italských zajatců. Strádání se nevyhnulo ani osmanskému impériu; jen hladomor v Libanonu v roce 1915 si vyžádal až čtvrt milionu civilních životů. Problém se zásobováním potravinami se ale nevyhnul ani druhé straně fronty, i když tam situace nebyla zdaleka tak dramatická. Francie i Británie také zavedly přídělový systém, přesto chybělo kde co.
Jedna z anglických dělnic v muniční továrně v Leedsu později vzpomínala: „Nejhorší byl ten nedostatek jídla. Jela jsem ze směny a dozvěděla se, že v řeznictví mají kousek steaku. Hned jsem vysedla a chytla tramvaj do Burley Road k obchodu. Vystála jsem děsivou frontu, abych zjistila, že už mají jen půl libry klobásy. Tak jsme tehdy žily, z noční šichty hned do fronty na jídlo, do postele jsme se dostali v 11 a ve čtyři odpoledne už zase vstávaly do práce.“
Zkáza z nebes...
V místech, kde se pohybovala fronta, pochopitelně sužovaly civilní obyvatelstvo také přesuny vojenských formací a frontové dělostřelectvo. V bezpečí ale často nebyli ani lidé hluboko v zázemí. Již 6. srpna 1914 provedly německé vzducholodě nálet proti belgickému Lutychu, který si vyžádal devět mrtvých. Následovaly údery proti dalším cílům včetně Paříže, kde vzduchoplavci poškodili slavnou katedrálu Notre Dame. Ze strachu o bezpečí královské rodiny Němci zpočátku nebombardovali Londýn, to se však změnilo v lednu 1915, kdy došlo k prvnímu z mnoha náletů proti Británii.
Pumy poničily několik domů, usmrtily čtyři a zranily asi 20 lidí. Psychologický efekt však byl obrovský. Městem obcházel strach z útoku z nebe, šířily se nejrůznější poplašné zprávy včetně historek o německých agentech, kteří zepelíny navádějí ze země baterkami. Od roku 1917 pak město začaly terorizovat také první bombardéry. Ačkoliv prvoválečné nálety nešlo srovnat s nacistickým „blitzem“, přesto nakonec stály Spojené království asi 1 400 mrtvých a necelé 4 000 zraněných.
...smrt z moře
Kromě vzdušných náletů německé loďstvo ostřelovalo cíle na pobřeží, například během nájezdu na města Scarborough, Hartlepool a Whitby císařské křižníky beztrestně vypálily 1 150 dělostřeleckých granátů, poničily 300 domů, zabily několik desítek lidí a opět odpluly. Dohodové mocnosti nemínily zůstat nepříteli nic dlužny a od roku 1915 prováděly nálety proti některým německým městům poblíž hranic.
Pokračování: Totální válka (3): Světový konflikt se promítl také do života civilistů v zázemí
Nejvíce však opět trpěli civilisté. Herbe Haase z Franfurtu později vzpomínala: „Oblečení jsme si museli nechávat na židlích, protože v případě náletu nebylo mnoho času na oblékání. Pak jsme utíkali do sklepa, kde se setkávali všichni obyvatelé domu. Nálety se konaly hlavně za bezmračných nocí a letadla jsme slyšeli už z dálky. Dobře si pamatuji, jak nálet způsobil jednu smrt. Na křižovatce několika ulic zasáhla jednoho muže bomba nebo střepina, nebo něco takového. Celé město o tom pak mluvilo.“
