Hrdinové z obleženého Leningradu (2): Dvacet supů Alexandera Baturina

Budoucí stíhač Alexander Baturin (1915 až 1985) se narodil v Kazachstánu. V orenburském aeroklubu se naučil pilotovat a roku 1938 vstoupil do vojenského letectva. Po dvou letech dokončil výcvik a byl převelen k 71. stíhacímu pluku letectva Baltského loďstva vyzbrojenému dvouplošníky I-153.

Nad Baltem

Letci hlídkovali nad Finským zálivem a po přepadu SSSR se zapojili do bojů s Němci. První sestřel nahlásil Baturin 25. srpna 1941, kdy při obraně estonského letiště Lagsberg zničil Ju 88. Na hlídku 21. září už vzlétal coby poručík a velitel šestičlenné formace. Tu napadla skupina Bf 109 z JG 54 a Alexander se čelně vrhl na vedoucí messerschmitt. Celou dobu pálil ze čtveřice kulometů a byl přesvědčen, že protivníka poslal k zemi, jenže všichni Němci se vrátili na základnu.

Také stíhač Luftwaffe ohlásil sestřel, byť Sověti vyvázli beze ztrát. O šest dnů později se velká formace I-153 a I-16 utkala nad Kronštadtem se třemi skupinami Ju 87 a Ju 88 eskortovanými „stodevítkami“. Baturin sestřelil štuku, avšak utrpěl zranění pravého oka.

Přes dvacet supů na kontě

Rodině napsal: „Celkově jsem v pořádku až na bolest oka a střepiny v nose. Létám v brýlích, na které se mi těžko zvyká. Ale musím bojovat – i když mám jen oko a půl, už jsem sundal pět supů.“ Do poloviny roku 1942 se Baturin stal jedním z nejlepších stíhačů pluku. Nad leningradským bojištěm se střetával jak s Luftwaffe, tak s finskými letci a podílel se na zničení tří Fokkerů D.XXI.

TIP: Messerschmitt Bf 109: Nadčasová stíhačka a nebezpečný protivník

V polovině roku 1942 byl dekorován Zlatou hvězdou hrdiny SSSR a Leninovým řádem – za šest vítězství (a podíl na 14 skupinových) během 421 misí. V létě 1943 se pluk – mezitím přeznačený na 10. gardový stíhací – přezbrojil na La-5. V dubnu 1944 byl Baturin zraněn při souboji s přesilou Fw 190, přesto dokázal dva sestřelit. Válku završil s devíti individuálními a 15 skupinovými vítězstvími. I za míru pokračoval v šarži majora ve službě u Baltské flotily, roku 1948 odešel ze zdravotních důvodů do penze.