Padesát let svobody. V době růstu krajní pravice Portugalsko oslavilo výročí karafiátové revoluce
Portugalsko si připomnělo výročí konce pravicově konzervativního režimu Estado Novo (Nový stát), který od roku 1933 řídil předseda vlády António de Oliveira Salazar. Revoluce 25. dubna 1974 získala svůj název podle karafiátů, kterými Portugalci vítali vojáky. Znamenala odklon od klerikalismu a diktatuře k volbám, vstupu do Evropské unie a sociálnímu státu. Přestože někteří na někdejší režim nostalgicky vzpomínají, pro většinu jde o důležitý milník v historii, který přinesl svobodu. Desítky tisíc Portugalců výročí oslavily v ulicích Lisabonu i ve světě.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Karafiátová revoluce byla pro portugalskou historii klíčovým momentem. 25. duben 1974 vedl k přechodu od autoritářského režimu k demokratické formě vlády a k nezávislosti portugalských kolonií. Připomíná si ho celé Portugalsko,“ řekla Deníku N Iva Svobodová, docentka portugalského jazyka a literatury na Masarykově univerzitě.
Nejintenzivněji podle ní výročí prožívá generace, která křivdy salazarismu zažila na vlastní kůži. „Celým Portugalskem teď zní píseň Grândola, Vila Morena, kterou byla revoluce zahájena poté, co ji zahráli v rozhlase. Složil ji známý portugalský písničkář Zeca Afonso, který měl v době Estado Novo zákaz provozovat uměleckou činnost. Lidé si tuto píseň přeposílají na sociálních sítích od různých interpretů, kromě ní i různé články o revoluci a úvahy. Na profilových fotografiích se objevují hesla 25 de abril, sempre (25. duben, navždy) a karafiáty,“ dodala.
António de Oliveira Salazar se v Portugalsku dostal k moci v roce 1932, kdy se stal premiérem. Krátce poté připravil novou ústavu, která vyhlásila státní zřízení Estado Novo. Jejím cílem bylo zabránit šíření komunismu, podporovala soukromé podnikání a zvýhodňovala katolickou církev.
Během následujících let Salazar zakázal opoziční politické strany a zavedl cenzuru tisku. Umělci, kteří ve svém díle naznačili jakýkoli nesouhlas s režimem, byli zakázáni, často se proto vyjadřovali v metaforách, kterým běžní Portugalci rozuměli. Odpor a aktivismus potírala tajná policie PIDE, která vůči politickým nepřátelům používala i mučení a vraždy.
Jen fotbal, fado a Fátima
Hlavní taktikou autoritářského režimu, která měla zabránit jakémukoli odporu, byla depolitizace společnosti. „Tři F“ se přezdívá hlavním pilířům portugalské společnosti, které měly upoutat veškerou její pozornost a odcizit ji tak od státních záležitostí – fotbal, portugalský hudební styl fado a Fátima, poutní místo symbolizující portugalskou pobožnost. Vyzdvihovaným symbolem bylo také vlastenectví a v zemi byly zakázány zahraniční značky jako například Coca-Cola.
Režim se začal hroutit poté, co Salazar kvůli své nemoci a kómatu musel funkci opustit a nahradil ho méně schopný a liberálnější Marcelo Caetano. Samotná revoluce 25. dubna 1974, kterou vedli především socialisté, proběhla stejně jako ta československá o 15 let později – poklidně a nenásilně.
„Ten den můj otec vykonával vojenskou službu u portugalského námořnictva a
