Přežili strašná zranění, někdy i mučení. Zbyla jim končetina, někdy dvě. Vyprávějí: všechno bude v pohodě!
Přes 50 000 převážně mladých ukrajinských mužů už přišlo v obraně před Ruskem o jednu nebo více končetin. Většina z nich na frontě. Někteří jen proto, že se nedokázali sami doplazit ke zdravotníkům, nebo zdravotníci kvůli nepřetržité palbě nemohli za nimi. Zaškrcená končetina nemá po osmi hodinách velkou šanci na přežití. Jiným střepina ustřelila nohu nebo ruku hned. Pokud byl někdo nablízku, nebo dokázali sami sobě zastavit krvácení, mohli nám vyprávět svůj příběh.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Anton Ivancev: Jsem prý zázrak
Je mi jedenačtyřicet let. Jsem z Čerkas. Dřív jsem pracoval jako manažer prodeje. Mám ženu a dvě dcery. Do armády jsem se šel přihlásit 24. února 2022. Zraněn jsem byl 2. května 2023 u Bachmutu.
Dostali jsme příkaz zaujmout pozici. Skrývali jsme se v jedné budově, na ulici nebylo možné zůstat ani chviličku. Ale přímo do baráku přiletěla mina.
Spadlo to strašně blízko mě. Výbuch mi roztrhal neprůstřelnou vestu i helmu na kusy. Obličej popálený, celé tělo poseté ranami od střepin, otřes mozku.
Upřímně, moc si to nepamatuju. Ztratil jsem spoustu krve. Převezli mě do nemocnice v Dnipru. Doktoři byli v šoku víc než já. Je prý zázrak, že žiju.
Můj cíl? Soběstačnost. Obnovení funkcí všech tří končetin. Jsem realista, vím, že dokonalé to nebude. Ale na počítači budu moct všechno dělat, takže půjdu do práce. Teda nepůjdu… pojedu. S takovým zraněním, jako mám já, klidně jednou budu řídit auto. Upravené auto, samozřejmě.
Potřebuju na to ale peníze. Ale já je najdu. Říkají o mně, že jestli se dostanu do pekla, budu tam i čerty honit. Já se nedám jen tak!
Nezahálím. Možná se vrátím do armády, až budu mít protézy. Někdy jezdím do nemocnic, kde leží kluci bez končetin, a já jim vyprávím, jak to jde přežít, jaké jsou nové pomůcky, supermoderní technologie pro nás amputované.
Všechno bude v pohodě.
- Někteří ukrajinští vojáci, kteří mají amputovanou jednu nebo více končetin, se nechtějí smířit s běžnými protézami, které jim hradí stát. Hodlají se vrátit ke své práci, mnozí i do armády.
- Do Centra komplexní endoprotetiky, osteointegrace a bioniky v Kyjevě se dostane jen zlomek zraněných vojáků.
- Celý složitý proces (počínaje úpravou pahýlu přes voperování implantátu, připevnění bionické protézy a nezbytný, dlouhý a těžký trénink, bez kterého se pacient nenaučí své nové končetiny ovládat) stojí mnohonásobně víc, než může za pacienty zaplatit ukrajinský stát.
- Jedna moderní protéza přijde zhruba na 50 000 až 90 000 dolarů; to je ovšem cena bez potřebných operací, které samotnému nasazení protézy předcházejí.
- Ukrajinský stát přispívá na jednu protézu 21 000 dolarů, při komplikované amputaci zhruba 45 000.
- Vojáci si musejí peníze na dokonalejší protézy, které jim umožní řídit auto, pracovat na počítači, kreslit, psát nebo vařit, sehnat sami.
- S léčbou, rehabilitací i sháněním peněz jim pomáhá nezisková organizace Centrum záchrany života založená podnikatelem Vjačeslavem Zaporožcem.
Aljona, Antonova manželka: Dokud nemá ruce, musím se o něj starat
Na místě mu to utrhlo ruku a nohu. Druhou zraněnou ruku
