Pane doktore, Německem otřásla demonstrace muslimů, kteří vyzývali k nastolení chalífátu, čili náboženské vlády islámu. Máme v Evropě opravdu vážný problém v tom smyslu, že určité skupiny obyvatel nejsou loajální k naší kultuře a k našemu zřízení?
Přiznávám, že mne islám jako náboženství, právní systém a tradice zajímají od školních let. Byl součástí mých studií na FF UK. Chodil jsem na přednášky významných českých orientalistů. Felixe Tauera, Ivana Hrbka, Karla Petráčka aj. Studoval jsem v době, kdy už byl velkou autoritou mezi studenty Luboš Kropáček, a kdy islámská studia byla součástí mnou vystudované indonesistiky. S úžasem dnes sleduji, jak je islám zneužíván jako militantní ideologie, jejímž cílem má být rozpoutávání válek mezi národy a státy, dosahování materiálního bohatství a hmotného prospěchu jedněch na úkor druhých.
Není to samozřejmě nic nového. Evropské kruciáty a reconquista (křížové výpravy a znovudobývání Pyrenejského poloostrova) se odehrávaly sice před staletími, ale v historické paměti „skupin obyvatel“ a ve vyžadované loajalitě k nějaké kultuře a civilizaci zanechaly nepřehlédnutelné stopy. Expanze turecké Otomanské říše, “Vznešeného státu Osmanů“ (1299-1922/23), se dotýkala nábožensky neklidné a věčně „unášené“ střední Evropy. Jiřík z Poděbrad chtěl proti turecké expanzi sjednotit „křesťanské panovníky“, Václav Budovec z Budova napsal o ní svůj Anti al-koran a rodina Schwarzenbergů dodnes zdobí některé své majetky symbolem hlavy seldžuckého Turka.
Máme vůči Rusku cítit vděčnost za osvobození od německého nacismu?Anketa
Přesto je ale povrchní „islamizace myšlení“ o Západu i Východu snadno zneužitelná i dnes třeba politicky. Stačí několik překladů textů z dnes tak populární angličtiny, ozdobených jmény několika z tisíců jmen akademických dobrodruhů, a zloba, nenávist a fanatismus jsou laciným argumentem, kterým se dá odůvodnit loupežné tažení za bohatstvím.
Dodnes mi není jasné, zda pověstné výroky Angely Merkel o změně charakteristických germánských rysů čistokrevných Němců nebo tehdy ještě jen zdánlivé výhrůžky Borise Jelcina Evropě, že Rusové jsou obrannou hrází Evropy před masovou migrací z Východu, byly jen naivní nebo vychytralé. Ale na slova obou těchto jen zdánlivých popletů došlo. Ano, vámi zmiňovaný problém dnes v Evropě máme, ale podle mého názoru je to proto, že jsou v Evropě politické nátlakové skupiny, který jej zde mít chtějí.
Když ještě v Iráku a v Sýrii bujel Islámský stát, kolovala mapa Evropy, Asie a Afriky s vyznačeným územím, kde by se „chalífát“ měl nacházet. A byla v tom i podstatná část Evropy. Zneklidňují vás podobné představy?
Také pojmenování obce muslimů (chalífát) od doby svého vzniku, od roku 632 křesťanského letopočtu, přes jeho zničení v Bagdádu, obnovení a konečně definitívní tureckou desakralizací (1924), jsou léty neustálých změn hranic, vojenských tažení a bitev, které se střední Evropy dotýkají až do současnosti. Turci před Vídní a Mozartův turecký pochod, Turci, kterým hraje na svoje dudy Strakonický dudák, Čapkova chřadnoucí princezna Solimanská, to jsou jen střípky, na které bychom nemuseli zapomínat, když se rozčilujeme nad aktuálními konflikty a nedorozuměními mezi „námi Evropany“ a těmi druhými.
Problém je samozřejmě jen v tom, že „Islámský stát“ je umělý hybrid použitelný k jakémukoliv zahájení vojenských operací a vymodelovaný na mapách a stolech neomylných absolventů vysokých, někdy jen vyšších, vojenských škol. A jak zpívají klasici, a jeho baba Jaga radí, … král, že musí kata míti, aby se lid bál, jen bláznovi dovoliti, aby se mu smál… a proto) od té doby panoval – kat, blázen a král.
Na pravé části politického spektra začíná být těsno. Dle průzkumu agentury Median klesly preference SPD a prostor zaplňuje PRO Jindřicha Rajchla. Hrozí, že „nula od nuly pojde“ a tento segment v součtu bude mít stejně?
Ani nad daty této agentury se nemusíme vzrušovat. Vlastně ona a jí podobné výzkumné nátlakové skupiny opatrně hlídají, aby se celkové součty nelišily od Rychetského „ideálního modelu“ – pětikoalice, opozice a pod-pětiprocentně hodnocení ostatní. Že si politické strany neuvědomují, že pětikoaliční blok dovoluje třeba jen do TV studií a před jejich „katy a blázny“ uvelebit pět vládních borců proti dvěma (a ti se pak ještě nepřátelsky dohadují) je věcí politické umělé ne-inteligence.
A věc komentující politologičtí kazatelé snadno odůvodní, kdo odkud kam se přesunul. Ivan Vyskočil senior by řekl – vždyť přece létat je tak snadné. Hlavně jde přece o to, aby se již dnes všichni starali, jak to dopadne, a nikoliv o to, kdo a jak bude sčítat hlasy.
Hnutí ANO se rozhodlo neúčastnit se jednání o důchodové reformě, kterou chystá vláda. Prezident Pavel si ANO „vychutnal“. Vychází z toho opoziční hnutí jako nekonstruktivní?
Nekonstruktivní, to ani opozice vyjednávající důchodovou reformu nemusí brát tragicky. Pokud ovšem nevěří, že pan prezident je důležitým moderátorem diskuse mezi vládou a opozicí, a hlavně, že má k celému problému co říct.
Ukrajina přitvrzuje vůči vlastním občanům, kteří jsou ve vojenském věku, leč nebojují a ukrývají se v zahraničí. Ukrajinský stát jim nebude poskytovat konzulární služby. Je to v pořádku, takové chování státu vůči občanům?
Moc ohleduplné to není, ale dělá se to tak. Mladí Francouzi utíkali před povolávacími rozkazy v letech francouzské války v Indočíně a v Alžírsku. Boris Vian nám zanechal svou slavnou píseň Le Déserteur, kterou u nás přeložili už za „totáče“ myslím Jiří Dědeček a později Miloš Rejchrt a Jarek Nohavica. V šedesátých letech 20. stol. byl její úspěch celosvětový a souvislosti se hledaly s americkou válkou ve Vietnamu. Zpívala se všude, u nás se stala populární dokonce i v podání Joan Baez a Boba Dylana.
Ve Spojených státech v té době také vznikl muzikál The Hair (1967) a Miloš Forman se jím proslavil na americké scéně (1979). Jeho epilog byl známý v Evropě jako protiválečný a zprávy o útěcích amerických studentů do Evropy před povolávacími rozkazy do americké armády se chápaly jako jeho obraz. Dokonce i zastávka pozdějšího prezidenta Billa Clintona v Praze byla pamětníky zapsána jako útěk před povolávacím rozkazem.
Psali jsme:
Nemusíme se nad tím pozastavovat. Jsou lidé, kterým se nechce válčit a umírat a doporučovat to jiným. V Čechách to byla např Bertha von Suttner, hraběnka Kinská, která přesvědčila Alfréda Nobela, aby se stal „chcimírem“. Stejně jako známe z dějin české literatury hrdinu, který chtěl táhnout na Bělehrad dokonce i na invalidním vozíku. A stát jej uznal „tauglich“, i když byl superarbitrovaný pro blbost.
Dominik Feri, zdá se, opravdu nastoupí do vězení. Nicméně, Markéta Pekarová Adamová, která s Ferim sdílela kancelář, situaci příliš nekomentuje. Lidé se ptají, co o kolegově chování věděla nebo nevěděla. Je to správná otázka?
Myslím, že je to vzhledem k okolnostem otázka spíše nezdvořilá. Ale nejenom paní Markéta, ale i mladý Dominik přispěli, arci každý jinou měrou, k vulgarizaci české společnosti, a tak jim to lidé, i ti, kteří je nejprve obdivovali, budou rádi připomínat. Je to takový hloupý český zlozvyk. Spíše se zapomene, jak paní Markéta pózovala s předsedou Senátu pod sochami dnes zavrhovaného generalissima Čankajška na Tchaj-wanu, ale na nesmyvatelnou špínu bude rád někdo, kdo má podobné problémy, ukazovat.
Markéta Pekarová Adamová přebírá státní vyznamenání na Tchaj-wanu
Kniha Spiknutí, o níž jsme se už bavili a která popisuje pokus o odstranění prezidenta Miloše Zemana, dál budí pozornost. Nicméně, jako by ti, kteří o ní negativně referují, ji vlastně vůbec nečetli. Jak se slučuje s „kritickým myšlením“ psát o něčem, co jsem vlastně nečetl?
Je to zase jedna oblíbená aktivita českých neúnavných diskutérů, skrývajících se pod pseudonymy. Mluvit o tom a kritizovat to je ale pověstný boj s větrnými mlýny. Ta událost, o které Spiknutí pojednává, je samozřejmě zajímavá a bude jistě ještě mnohokrát opravdu kriticky posuzována. Kdo ale vznik této aféry pozorně sledoval, už dnes ví, že tajného a tajných okolo toho bylo dost a dost.
Jen ten, kdo se nebojí kritické skepse, by si mohl myslet, že ty rádoby kritické komentáře sepisují a válku proti prodeji této knihy vedou lidé, které si pan exprezident Zeman najal kvůli negativní reklamě. Je to tak vlastně vždy, když si někdo myslí, že nejlepší je do toho bouchnout „na první“. Ale snad už i ti mladší dnes tuší, že se to vždy nepovede, a jak říkají staří kozáci, většinou trefíme kozla.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
spartyza8
