Je správné, že Facebook smazal stránku poslance Lubomíra Volného?Anketa
Na sněmovním semináři „Svoboda projevu na sociálních sítích“ prohlásil poslanec ODS Jan Skopeček, že na internetu jsou omezovány konzervativní, pravicové postoje, kdežto levicové progresivní názory mají zelenou. Poslanec za ANO Patrik Nacher kritizoval Facebook za to, že zjevnou lež o něm nesmazal, ale některé názory na nošení roušek ano. Vystoupil i poslanec Trikolory Václav Klaus, europoslanec za SPD Ivan David nebo herní vývojář Daniel Vávra, podle něhož panuje tendence z jedné strany říct, že určité názory jsou špatné, a ty umlčet. Pozváni byli i zástupci pirátů, ale s ohledem na složení panelistů se odmítli zúčastnit. Není s podivem, že strana, která bude po volbách zřejmě nejvíce ovlivňovat život v Česku, nemá zájem s ostatními diskutovat?
Já bych šla ještě dál. Piráti jsou typickými představiteli tzv. progresivní levice, což je právě ten proud, který má největší sklon své oponenty umlčovat. Neúčastnit se nějakého semináře je zcela v pořádku – nikdo nemá povinnost zúčastnit se ho, nikoho nelze nutit, tohle mě ještě nechává v klidu. Horší je, že řada pirátů má přesně ty zvyky, které seminář kritizoval.
Průměrná hrubá měsíční mzda v prvním čtvrtletí meziročně stoupla o 3,2 procenta, ale vzhledem k inflaci 2,2 procenta byl reálný růst jen jedno procento. Zaznamenal jsem prognózu, že za celý rok by reálné mzdy měly vzrůst o dvě procenta, ovšem jen díky růstu platů ve veřejné sféře. V soukromé sféře má dojít k růstu nominálních mezd, avšak ten nebude stačit na pokrytí poměrně citelné inflace. Jak dlouho je udržitelný stav, kdy platy ve sféře placené z veřejných rozpočtů rostou citelně rychleji než mzdy sféry soukromé, která „vydělává“ na sféru veřejnou?
Dál skutečně počítám s tím, že nominální mzdy porostou. Jejich růst ale bude tlumený kvůli nejistotě v soukromém sektoru ohledně lockdownů. Růst mezd potáhne minimálně v první polovině roku veřejný sektor. Až později porostou mzdy ve větší míře i v soukromém sektoru, a to díky otevírání ekonomiky. Potíží pro reálné mzdy bude to, že tempo inflace vyskočilo až nad 3 procenta, tedy vysoko nad dvouprocentní cíl České národní banky. To přistřihne křídla růstu mezd v reálném vyjádření. Růst mezd v reálném vyjádření by měl v součtu celého roku 2021 skončit pod 2 procenty.
Rychlejší růst mezd ve státní sféře je udržitelný jen po omezenou dobu, ale jak přesně dlouho, to nelze definovat, protože záleží na okolnostech jako výše zadlužení, vývoj v okolních zemích – inflační, úrokový, kurzový… Jisté je jen tolik, že dříve či později dojde k narušení něčeho, co se nazývá mzdová hierarchie. To je rozložení mezd v ekonomice podle určitých poměrů. Například prodavačka nemůže mít vyšší plat než pilot.
Pokud by prodavačce z nějakého důvodu plat vzrostl nad úroveň platu pilota, daly by se všechny ostatní mzdy v ekonomice do pohybu a začaly by růst také, dokud by znovu nebyly nastoleny původní poměry mezi nimi. To by ale současně vyvolalo inflaci. Takže neúměrný růst platů v nějaké oblasti, třeba ve státní sféře, dřív či později vybublá v inflaci. A co jiného tu aktuálně máme než rostoucí inflaci?
Psali jsme:
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová avizovala, že navrhne navýšení minimální mzdy ze stávajících 15 200 korun na rovných 18 tisíc korun, a to s účinností od ledna příštího roku. Za to se jí i ČSSD, která ji v tom spolu s odbory podpořila, dostalo reakcí, že si odmítají přiznat ekonomickou realitu. Jaká je tedy v Česku ta ekonomická realita dneška?
Celkem jednoduchá odpověď: Jsme v recesi. Recese – neboli minimálně dvojí kvartální pokles hrubého domácího produktu po sobě – je odbornějším výrazem pro lidovější „krizi“. A teď si vezměte, že se jako jednotlivec ocitnete v krizi a začnete o to víc utrácet. Je to reflektování reality? Sotva.
Jana Maláčová
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar vyzval v Interview Plus Českého rozhlasu politiky k tomu, aby vzali za svůj plán transformace k uhlíkově neutrální ekonomice. Není to prý žádné evropské zelené šílenství, ale snaha minimalizovat dopady změn klimatu a chránit životní prostředí pro další generace. Je to megatrend, který nezastavíme. Musíme být u toho a musíme na tom vydělat. Ale jak, to neprozradil kromě toho, že si musíme umět vyjednat více peněz z Evropské unie. Napadá vás nějaký jiný způsob, jak na transformaci k uhlíkově neutrální ekonomice vydělat kromě zmíněného škemrání v Bruselu?
Podívejte, to je hned několik oxymóronů v sobě. Tak například máme na tom prý vydělat, ale nemáme na to. Takže to tedy asi tak výdělečné nebude, když to neprodukuje peníze, že? Být u toho vskutku nemusíme, protože nejlépe se vydělává na tom, když poskytnete nějakou alternativu. Třeba daňové ráje vydělávají na tom, že mají daňovou politiku přívětivější než ostatní země.
Podle podobné logiky nic – tedy krom EU – nebrání tomu, abychom byli třeba „uhlíkovým rájem“, tedy aby u nás mohl dál nerušeně fungovat průmysl produkující uhlík a vyvážet do zemí, které ještě zelenému šílenství nepodlehly. Na tom by se dalo vydělat mnohem víc než nechat se zničit ruinováním našeho tradičního průmyslu. No, a dotační peníze, ty nechť si EU nechá. Nepomáhají.
Dotace škodí tam, kde jsou peníze na ně vymáhány, zrovna tak jako tam, kde jsou vypláceny, protože produkují zbytečnosti, které by svobodný trh nikdy neprodukoval, váží na sebe pracovní sílu i další peníze, které pak chybí jinde, u skutečně žádaných projektů.
Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D.
Skupina zemí G7 se dohodla na zavedení minimální globální korporátní daně ve výši 15 procent. Chce tím zamezit přesunu zisků do daňových rájů a vylepšit bilanci svých veřejných rozpočtů. Podle studie OECD si ale pomohou především bohaté země. Podle jedné ze studií na návrhu vydělají nejvíce USA – bezmála 41 miliard eur ročně. Druhé Kanadě by dohoda vynesla 16 miliard, třetí Belgii přes 10 miliard eur každý rok, zatímco Česku jen asi 100 milionů eur ročně. Co říkáte na argumenty zemí typu Polska či Maďarska, že slabší státy potřebují nižší sazbu, aby mohly přitáhnout technologické inovace ze zahraničí?
O daňových rájích jsme právě mluvili. Samozřejmě – čím chudší stát, tím musí mít nižší daně. Čím vyšší daně, tím větší omezení pro podnikání, tím menší růst, tím menší šance zbohatnout. Uvalení jednotné daně pomůže nejbohatším zemím a poškodí malé. Skoro bych to nazvala „kartelovou dohodou“ bohatých zemí proti chudým.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Pirátský předseda Ivan Bartoš se ohradil proti tomu, co se jeho straně přisuzuje, a ujistil, že zdanění bytů či domů ani přijetí eura v dalším volebním období neplánují. Jde prý o lži a dezinformace. Nehlásí se ani ke svému dřívějšímu výroku, že nemá problém s tím, bude-li Evropa do deseti až patnácti let muslimská, Poslanec Mikuláš Ferjenčík si zase nepamatuje, že před čtyřmi lety propagoval uzákonit tzv. polyamorii, tedy partnerství více než dvou osob, ať už se jedná o jakoukoliv kombinaci pohlaví. Pirátské vedení hlavního města zase podle pražské ODS připravuje potají a netransparentně zavedení mýta. Pirátský poslanec Jakub Michálek, nyní jeden z nejhorlivějších zastánců České televize, ještě nedávno tvrdil, že ČT často porušuje svou zákonnou povinnost objektivního zpravodajství a doporučoval zrušit koncesionářské poplatky. Je ale fér vytahovat na ně výroky z minulosti, když jde většinou o mladé politiky, kteří prošli či procházejí nějakým názorovým vývojem?
To je asi jako říct, že není fér vytahovat na vraha vraždu, protože před soudem deklaroval lítost. Jistě, je to drsné přirovnání. Ale pravdivé. Nevím, zda piráti se neznají ke svým dřívějším výrokům, protože dospěli, vzdělali se, nebo si přečetli průzkumy veřejného mínění o tom, co voliči chtějí slyšet. Je to v zásadě jedno. Protože poslanci byli zvoleni na základě deklarování nějakého postoje. A pokud ten názor během svého funkčního období změnili, v podstatě tím podvedli své voliče, ne? Pro voliče by to mělo být mementem: To, co piráti tvrdí před volbami, se vůbec nemusí podobat tomu, co budou tvrdit po volbách.
Psali jsme:
|
JAK NEPŘIJÍT O PENÍZE
* Objednat za zvýhodněnou cenu ZDE |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
