Prospěla by české demokracii korespondenční volba občanů ze zahraničí?Anketa
Pavel Tuleja z TOP 09 nebude kvůli publikování v predátorských vědeckých časopisech ministrem pro vědu a výzkum. Nyní vyšlo najevo, že v predátorských časopisech publikovala i Danuše Nerudová, která si tím podobně jako Tuleja zvyšovala finanční ohodnocení na akademické půdě.
Na zjištění Seznam Zpráv reagovala lídryně europarlamentní kandidátky STAN vysvětlením, že to dělala jen do roku 2015, tedy téměř před deseti lety a v době, kdy se „predátorské časopisy“ nepovažovaly za takový problém.
Danuše Nerudová podle Seznam zpráv od roku 2009 do roku 2015 publikovala minimálně devět článků v těchto časopisech, když byla proděkankou a prorektorkou na univerzitě v Brně. Šestkrát šlo o časopis Business Review, dále dvakrát o časopis Journal of American Business Review a jednou v American Academy of Business Review.
Nerudová vyjádřila lítost, ale vysvětlila své počínání tím, že tehdy byla jiná situace. „Samozřejmě z dnešního pohledu nejsem ráda, že některé mé články vyšly v časopisech, které mají pochybnou hodnotu. Od doby, kdy se tato problematika na akademické sféře začala řešit a akademická obec si vydefinovala znaky a seznamy podvodných časopisů, už jsem v nich nepublikovala,“ sdělila.
Zároveň se pochlubila následným progresem své vědecké práce, kdy od té doby nasbírala na 74 citací ve věhlasné databázi Web of Science.
Predátorské vědecké časopisy fungují na principu, kdy neprobíhá standardní oponentura a texty jsou většinou publikovány hned poté, co autor vydavateli zaplatí. Částky za zveřejnění článku se přitom pohybují v řádu desítek tisíc. Nerudová si nevzpomíná, zda i ona něco platila. „Zda se za publikování platilo, si nevzpomínám, je to více než deset let,“ reagovala Nerudová a dodala, že dodnes se běžně platí i v solidních časopisech.
Nerudová také vysvětlovala, že po roce 2015 už v těchto problematických časopisech nepublikovala.
„Využité skuliny“
Již v roce 2012 se k tématu „predátorských časopisů“ vyjádřil akademický ekonom Daniel Münich, který vidí rozdíl mezi ojedinělou mladickou nerozvážností a vědomým jednáním zkušených vědeckých pracovníků. „Myslím, že jsou dva základní případy, které se rozlišují. Jeden případ je systematické zneužívání. To lze poznat poměrně snadno tím, že člověk takových článků publikoval celou řadu. Pak jsou případy, kdy člověk neměl moc ponětí o tom, jaké jsou v daném vědeckém oboru standardy, a někam článek poslal,“ říká nyní Münich, jenž je aktuálně poradcem Danuše Nerudové.
Münich už dříve na svém blogu vysvětloval, jak vlastně funguje systém hodnocení ekonomických publikací, který je závislý na počtu citací. Z toho se následně odvozují státní finance pro konkrétní vědecká pracoviště. Münich systém popsal na případu Litvy, přičemž stejný systém přejímala i česká akademická obec.
Mezi impaktovanými je však i spousta časopisů nenáročných na kvalitu a na objevnost publikovaného výzkumu, s velmi nízkou čteností a s minimálním mezinárodním citačním ohlasem. „V řadě případů jde o národní časopisy zabývající se ryze místními otázkami s malým mezinárodním přesahem. Jejich redakční rady jsou složeny z akademiků lokálních univerzit, které publikují výzkum jinde nepublikovatelný. Tyto časopisy se také vyznačují velkou sebecitovaností a proto je vypovídací hodnota IF o kvalitě časopisu nulová,“ pokračuje Münich.
Ve světě i v České republice ale tyto „sebecitace“ a nenáročné odborné časopisy staly součástí systému financování vědců, známého jako tzv. kafemlejnek. „Slepé používání IF pro určení bodového, a tedy finančního ohodnocení článku v impaktovaném časopise, vede k řadě absurdních ocenění řady vědecky bezcenných a nevýznamných článků. A kafemlejnkovému hodnocení se již česká akademická komunita pomalu přizpůsobuje. Rozmáhají se účelové sebecitační praktiky,“ psal Münich v roce 2012.
A právě na tento systém financování se Nerudová odvolává. „Celý problém je v tom, že minulý systém hodnocení vědy – říkali jsme mu kafemlejnek – hodnotil pouze kvantitu, nikoliv kvalitu publikací. S tím souvisel i dynamický rozvoj predátorských časopisů, které na systému parazitovaly,“ uvedla Nerudová s tím, že celý tento „zvrácený systém hodnocení“ se odrazil v systému financování vysokých škol a vedl k tomu, že část akademiků využívala „skulin systému, který toto umožňoval“.
Danuše Nerudová se v akademickém světě pohybuje od roku 2007. Již v roce 2009 byla jako třicetiletá zvolena proděkankou na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity, kde předtím absolvovala i svá vysokoškolská studia. Vědecky bádala v oblasti daní a jejich harmonizace v EU. V rámci své akademické kariéry se stala nejprve docentkou a v lednu 2018 pak profesorkou. V roce 2017 byla vedle úspěchu své profesorské habilitace rovněž zvolena rektorkou celé Mendelovy univerzity.
Po roce 2015 už ne. Moment...
Danuše Nerudová tvrdí, že své pochybení si uvědomila v roce 2015, právě když si přečetla jeden z textů Daniela Münicha. Pak už podle svého tvrzení v publikování v těchto časopisech nepokračovala. „„O téma se začaly zajímat univerzity a začaly samy vydefinovávat znaky a seznamy těchto predátorských časopisů,“ uvedla nyní.
Jenže internetem se šíři důkazy, že Nerudová neříká pravdu a v pochybných časopisech publikovala i v roce 2016 a 2017, a to konkrétně v litevském periodiku Engineering Economics. Právě tento časopis je přitom označována jako jeden z důležitých členů citačního klanu, díky nimž rostou akademikům citace a mají nárok na vyšší peníze na akademické půdě.
Šlo například o text „Budoucí financování EU: Případ paušální daně“, publikovaný v roce 2017 ve spoluautorství s Marianem Dabranschi a Veronikou Solilovou, kteří oba působili na Mendelově univerzitě. Nerudová tam v té době byla prorektorkou.
Text „Efektivita environmentální politiky: Empirické důkazy založené na aplikaci modelu VEC“ autorek Nerudové a Solilové vyšel v témže časopise v roce 2016.
Text „Hypotéza dvojité dividendy: Lze ji ověřit výměnou zdanění uhlíku za daň ze mzdy?“, autoři Dobranschi, Nerudová, zde vyšel v roce 2015.
Fotogalerie: - STAN ve staré čističce
Králové predátorů a falešné konference
Jana Bobošíková v pořadu Aby bylo jasno navíc přišla s informacemi, podle kterých měla Danuše Nerudová u některých prací falšovat autorství.
Už před prezidentskou volbou se objevovaly informace z akademické obce, že vědecké publikace Danuše Nerudové jsou problematické. Například vědec a výzkumník Jakub Drápal z Karlovy univerzity a z Akademie věd podobně popsala, co se mu na publikacích profesorky Nerudové nelíbí, podle něj publikovala velké množství nekvalitních článků, nebyla schopna publikovat kvalitní výsledky a podepisovala se pod články v oborech, kterým nerozumí. Akademik to pojmenoval jako falšování autorství.
O podivných praktikách publikování Danuše Nerudové v Aby bylo jasno informovali už v listopadu 2022. Tehdy Nerudová jako svou silnou stránku označovala svou „čistou minulost“. Pojí se s ní však kauzy jako je spolupráce s jejím nástupcem v rektorském křesle, který ve funkci kvůli podezření z falšování dat vydržel pouhých pět dní.
Za prezidentské volby před koncem roku 2022 nejprve Nerudová označovala za svou silnou stránku „čistou minulosti“, ale pak se objevily informace o podivném studiu některých zahraničních studentů na Mendelově univerzitě v době jejího působení. Někteří systém nazývali natvrdo „prodej diplomů“ a NAÚ následně Mendelově univerzitě odebral akreditaci pro doktorské studijní programy v ekonomických vědách.
„Byla jsem hajný, který chytil pytláka. Univerzita uskutečňuje 56 studijních programů... Ten, kdo na to upozornil, mi poděkoval, jak rychle jsem to začala řešit. Nebojím se ničeho, mám naprosto čisté svědomí, jsem čestný člověk,“ hájila se Nerudová v roce 2022. Při jejím vysvětlování detailů systému ale došlo i na takové kuriozity, jako vysvětlování, že univerzita špatně počítala délku semestru.
Nyní Bobošíková ohledně publikační minulosti kandidátky do europarlamentu zjistila, že publikovala i v místě, které podle zjištění portálu Věda a výzkum pořádá falešné konference, vytváří predátorské časopisy a vydává nesmysly. „Paní Nerudová svůj příspěvek publikovala ve zdroji, který zní The World Academy of Science, Engineering and Technology , zkráceně WASET. Tento zdroj už dlouhá léta kraluje predátorským časopisům. Článek vyšel v době, kdy Nerudová končila jako prorektorka a krátce před tím, než úspěšně kandidovala na rektorku zmíněné univerzity,“ přiblížila Bobošíková.
Uvedená predátorská společnost tehdy podle zjištění pořadu Aby bylo jasno pořádala denně přes tři tisíce konferencí. Díky těmto falešným konferencím cílícím na akademiky, kteří kvůli kariéře a penězům potřebují vykazovat publikační činnost, ročně vydělává přes čtvrt miliardy korun.
Vedle toho působí slavné „opisování“ Nerudové z doneseného sešitku v prezidentské debatě jako bezvýznamná legrace.
A její nedávné „hokejové“ video, na kterém své oponenty posílá za porušování pravidel na trestnou lavici, nabývá v tomto kontextu ještě kurioznějších dimenzí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
HonzaSouček
