Dáte za Vánoce (v součtu výdajů) letos víc než loni?Anketa
Reportérka Dobiášová svůj článek publikovala 16. listopadu a dodnes je na jejím webu nejčtenějším materiálem. Ten samý den jeho obsah přepsaly a zveřejnily Parlamentní listy a na svém twitterovém účtu odkaz na článek inFakta přeposlal Andrej Babiš s komentářem: Nezávislý pořad veřejnoprávní televize :-) „Bizarní je, že prý ještě 22. listopadu ale o publikovaných obviněních vedení veřejnoprávní televize údajně nic netušilo. Vít Kolář, pravá ruka Petra Dvořáka, podle Hlídacího Psa odmítl poskytnout novinářům, a tedy veřejnosti, pracovní řád ČT (podle něhož by se měla věc posuzovat) s tím, že jde o interní materiál ČT. To je zajímavý názor. ČT je veřejnoprávní médium, platí si je povinně podle zákona občané a přitom nesmí znát jeho vnitřní předpisy? Inu, jak už jsme konstatovali mnohokrát, ČT si hraje na stát ve státě,“ kritizuje mediální analytik.
Ponižování důstojnosti i nežádoucí chování sexuální povahy
Podle Hlídacího psa v pracovním řádu České televize z října 2009 se v kapitole Stížnosti, oznámení a podněty zaměstnanců píše: „Vyskytnou-li se na pracovišti závady nebo cítí-li se zaměstnanec zkrácen ve svých právech, vyplývajících z pracovněprávního vztahu, může se obrátit na svého bezprostředně nadřízeného zaměstnance, popřípadě na vyššího nadřízeného zaměstnance. Tímto není dotčeno jeho právo požádat příslušnou odborovou organizaci, aby s nadřízeným zaměstnancem projednala jeho požadavky, nebo aby podal stížnost, oznámení či podnět.“
A dále: „Nikdo nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti. Za ponižování lidské důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které je nevítané, nevhodné nebo urážlivé nebo které může být druhým účastníkem pracovněprávního vztahu oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují jeho výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.“
Příležitost otřít si boty o nemilované osoby si nenechali ujít
„To je jasná řeč. I podle platné legislativy pokud zaměstnavatel má podezření na sexuální obtěžování na pracovišti, měl by začít konat, jinak mu hrozí sankce. A článek Markéty Dobiášové – bývalé dlouholeté podřízené Marka Wollnera – obsahuje skutečně závažná obvinění. Instituty, které by se měly věcí zabývat, jak se dá předpokládat, až na výjimky, jako je televizní ombudsman Čestmír Franěk, kličkují. Například odbory i samotné vedení ČT. Česká televize začala Dobiášové obvinění na adresu Marka Wollnera šetřit s několikadenním zpožděním, bezprostředně po dotazu redakce HlídacíPes.org,“ poukazuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
A pochopitelně, že vše popírá i Wollner. „Naopak nazývá reportérku ve svém vyjádření v Hlídacím psu ‚neschopnou‘, ‚ujetou‘ a tak dále. Čili neargumentuje k věci (ad rem), nýbrž k člověku (ad hominem), což se považuje za nepřípustné a hází to špatné světlo na takového řečníka. Až potud odvedl Hlídací Pes dobrou práci. Pokazil si to v druhé části článku, kde spletl páté přes deváté a podprahově zpochybnil věrohodnost vyjádření Dobiášové tím, že se k němu vyjádřil veřejně Luboš Xaver Veselý a Tomio Okamura. Jak by to samo bylo důkazem proti Dobiášové. Mám spíš za to, že Hlídací Pes si prostě nenechal ujít příležitost otřít si boty o nemilované osoby,“ míní mediální odborník.
Exekuční patálie zakladatele televize je jasná
Z dalšího příběhu je podle něj zřejmé, jak se u nás měří různým metrem. „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila licenci pro novou televizní stanice Oki-TV ukrajinskému podnikateli Borisi Deketovi. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Deket deklaruje, že chce postavit televizi vysílající ukrajinsky pro Ukrajince v celé Evropě. Takové pokusy tu už byly. Kolem roku 2010 dostala licenci Ethnic TV, která zase byla postavena na spolupráci s vietnamskými organizacemi u nás a měla obsluhovat – ovšemže vietnamsky – početnou vietnamskou menšinu. Shodou okolností jsem byl při slyšení zástupců Ethnic TV na RRTV a pamatuji si, jak tehdejší členové s povděkem kvitovali projekt jako obohacení kulturní a programové nabídky na televizním trhu. Ta televize tehdy nezačala vysílat a vrátila licenci, protože, pokud vím, ji podrazili nasmlouvaní inzerenti, ale to jen na okraj,“ podotýká Petr Žantovský.
Deketův projekt by byl sympatický, vzhledem k vývoji v jeho staré vlasti lze asi důvodně předpokládat migraci tamních obyvatel do západních zemí. „Tedy i k nám, a proč by tedy neměli mít ‚svoji‘ televizi, že. Jenže otazník visí nad samým zakladatelem Borisem Deketem. Podle informací serveru Seznam Zprávy totiž Deket čelí u nás v současnosti 14 exekucím přesahujícím úhrnem 22 milionů korun. I kdybychom nechali stranou rozmanité další poněkud zvláštní či pochybnosti vyvolávající informace, které Seznam Zprávy podávají, ta exekuční patálie je jasná,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Předseda RRTV zpochybňuje vlastní kompetenci
Úkolem RRTV při přidělování licencí či registrací na elektronická média je totiž zkoumat nejen programovou nabídku a technickou připravenost, ale především ekonomické zázemí, které umožní provoz nového média sanovat. „A to zde zjevně neplatí. Ačkoli předseda RRTV Václav Mencl tvrdí, že zkoumat finanční background projektu rada nemá v kompetenci, není to pravda. Stačí si přečíst zákon č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, v nedávno aktualizované podobě, kde v čl. 13 bod 3 výslovně stojí: ‚(2) Podat žádost o licenci může právnická osoba nebo fyzická osoba splňující předpoklady podle § 3a. (3) Žadatel o licenci splňuje předpoklady pro účast v licenčním řízení, jestliže a) na jeho majetek nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku anebo nevstoupil do likvidace, b) prokáže, že nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky atd.‘,“ cituje Petr Žantovský.
A o článek níže, tedy čl. 14, zase čteme povinnosti žadatele, například: „Žádost o licenci musí obsahovat následující základní údaje: c) údaje … o všech společnících a osobách, které jsou statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo kontrolního orgánu, je-li žadatel o licenci právnickou osobou, d) údaje o výši základního kapitálu, o podílech na hlasovacích právech a vkladech společníků, jsou-li povinné, a to včetně určení druhu a peněžního ocenění nepeněžitých vkladů, je-li žadatel o licenci právnickou osobou.“ „Mimochodem, Deketova společnost DBM Media Group právnickou osobou nade všechnu pochybnost je,“ podotýká mediální odborník.
Jsme ve válce, tak podpoříme Ukrajince zákon nezákon
„Pan předseda Mencl tedy nemluví pravdu. Buď nezná zákon, ale to bych nepředpokládal, nebo má jiné důvody. O jednom typu důvodů, který napadne asi každého, nehodlám spekulovat. Třeba je to jen tak, že Mencl, který je členem ODS – té strany, jejíž předseda pořád říká, že jsme ve válce – prostě chtěl vykonat humanitární čin a podpořit Ukrajince svým způsobem. Nechť každý uváží, co je pravděpodobné,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Tento díl Týdne v médiích zakončíme vzpomínkou za před pár dny zesnulým hudebníkem Pavlem Smetáčkem (4. 1. 1940 – 20. 11.2022). „Jazzový klarinetista a saxofonista, kapelník skupiny Traditional Jazz Studio, hudební publicista, křesťanský politik a diplomat patřil mezi nejvýraznější české jazzové hudebníky propagující a aktivně rozvíjející odkaz tradičního jazzu. Narodil se jako prostřední ze tří dětí dirigenta a hobojisty, profesora Václava Smetáčka a historičky umění Milady Lejskové-Matyášové. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na klarinet. Po absolvování konzervatoře začal na Karlově univerzitě studovat hudební vědu, ale v pátém semestru byl pro své křesťanské přesvědčení vyloučen,“ vzpomíná mediální analytik.
Gentleman, který nesl dědictví velmi noblesní komunikace
V roce 1959 se svým bratrem Ivanem založil jazzový orchestr, který nazval Traditional Jazz Studio. „Zpočátku se skupina důsledně zaměřovala na autentickou rekonstrukci jazzové klasiky dvacátých let 20. století, ale brzy rozšířila svůj záběr i o modernější období vývoje žánru. Se svým orchestrem hrál ve filmu režiséra Vojtěcha Jasného Až přijde kocour (1963). Podílel se na jedenadvaceti LP, desítkách singlů a čtyřech CD. Podílel se i na založení Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR (1971). Důležitou roli jako hudba hrála v jeho životě víra. Byl mimo jiné vyznamenán medailí Alberta Einsteina za ilegální účast na Kongresu za lidská práva v maltské Valettě, což ho po roce 1989 přivedlo na politickou a diplomatickou dráhu. V letech 1994–1998 působil jako velvyslanecký rada v Římě,“ rekapituluje Petr Žantovský.
„Proč zde vzpomínám právě na Pavla Smetáčka, osobu jakoby dosti vzdálenou mediální praxi? Těch důvodů je více. Jednak v době jeho diplomatického angažmá jsem s ním jako novinář často přicházel do styku a vedu jej v paměti jako mimořádně slušného, diplomatického, korektního gentlemana, který, možná i po svých rodičích, nesl dědictví velmi noblesní komunikace. Měl jsem s Pavlem Smetáčkem příležitost spolupracovat i v jiné oblasti – vydal jsem mu první polistopadové CD Mosty nadějí (Bridges of Hopes). Ve všech případech si nesu na něj vzpomínku jako na člověka, který šířil velmi příjemnou, solidní, starosvětskou atmosféru. Takových lidí už dnes mnoho není, a už vůbec ne ve vysoké politice. Takže díky, pane Smetáčku. Bylo mi s Vámi dobře,“ dodává.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
