Mladý slon Gluay Hom, jehož život byl až dosud plný utrpení, dnes v Thajsku začíná nový život.

Poprvé jsem ho viděla v červnu 2018 a v té době už několik let žil v prostoru pod stadionem na krokodýlí farmě a zoo ve městě Samut Prakan kousek od Bangkoku. Byl přivázaný za nohy na krátkém řetězu, jednu nohu měl ohnutou a nateklou a na spánku měl otevřenou ránu.

Trápení tohoto slona jsme popsali v červnovém vydání National Geographic z letošního roku v rozsáhlém článku o turistice za exotickými zvířaty žijícími v zajetí. Náš text vyvolal bouřlivý ohlas: více než 70 000 lidí podepsalo na internetové platformě Change.org petici požadující pomoc pro strádajícího slona. Jenomže vyhlídky na záchranu byly složité. Podle thajských zákonů je slon majetkem a jeho vlastník Uthen Youngprapakorn by musel souhlasit s tím, že ho prodá nebo se ho vzdá.

Do vyjednávání se pustila Lek Chailertová, zakladatelka nadace Save Elephant (Zachraň slona), neziskové záchranné organizace se sídlem v Čiang Mai. Podařilo se jí zajistit odkoupení slona. Předání se uskutečnilo jednoho dne večer a po čtrnáctihodinovém převozu nákladním autem si Gluay Hom zvyká na nové prostředí ve Sloním přírodním parku, který patří nadaci a je určen pro slony. Po létech strávených na betonové podlaze objevuje Gluay Hom trávu a hromady hlíny.

„Když spatřil tůň plnou bahna – všichni sloni ji milují –, díval se na všechny kolem, jako by se ptal: Mohu tam vlézt?“ říká Chailertová. „Je stále poznamenaný svým traumatem. Chodí pomalu. Potřebuje spoustu léčení. V očích má stále smutek.“

Zdroj: Nadace Save Elephant

Jak se to stalo

„Jakmile se zmínka o Gluay Homovi objevila ve vašem článku,“ říká Lek Chailertová, „začali se na mě obracet lidé. Zeptala jsem se tedy majitele, kolik by za slona chtěl.“

Youngprapakorn původně požadoval cenu, která byla příliš vysoká, říká Lek Chailertová a dodává, že odmítla zaplatit částku blížící se tržní hodnotě – asi 80 000 dolarů –, protože nechtěla, aby si majitel za získané peníze koupil nového slona. Lek Chailertová odmítla prozradit výslednou prodejní cenu, ale říká, že byla výrazně nižší než tržní cena.

Do doby uveřejnění tohoto textu Youngprapakorn na naši žádost o komentář nereagoval.

Některé záchranářské skupiny odmítají zvířata kupovat a raději je pronajímají, aby jejich majitelům nedali najednou vysokou částku. Jiní zase říkají, že jednorázový nákup zajistí, aby majitel zvíře nemohl kdykoli chtít zpátky. Dodávají k tomu, že pokud za zvíře zaplatí nižší než tržní hodnotu, je pro majitele obtížnější opatřit si ihned náhradu.

Při předání slona byl i Darrick Thomson, manžel Lek Chailertové. Pracovníci Sloního přírodního parku narychlo upravili nákladní auto pro převoz Gluay Homa: dřevěné bočnice opatřili protiskluzovými pěnovými chrániči, nákladní prostor překryli plachtou sloužící jako přístřešek proti slunci, přidali sud s potravou a další sud s vodou. Gluay byl trpělivý cestující, říká Thomson, a při lijáku měl na sobě ochranný plášť.

Lek Chailertová říká, že klíčem k úspěšné transakci byly podle jejího názoru diplomatické rozhovory s Youngprapakornem. Dodává, že když zachraňuje nějaké zvíře, je velmi důležité navázat dobrý vztah s původními majiteli a dbát na to, aby komunikační kanály zůstaly otevřené. „Součástí toho všeho jsou totiž živí tvorové,“ říká s odkazem na zvířata, jež zůstávají ve hře.

Zotavení

Gluay Hom a skupina, která se starala o jeho přesun, bezpečně dorazili do Sloního přírodního parku následující den v půl páté ráno. Lek Chailertová říká, že slon zvolna prozkoumával prach a listí a chodil bez řetězů na odlehlém místě v parku. Ošetřovatelé ho nechali několik dní odpočívat a přizpůsobovat se novému prostředí. Později přistoupili k posouzení jeho zdravotního stavu a začali tím, že mu zrentgenovali nohu.

Edwin Wiek je zakladatelem thajské neziskové nadace Wildlife Friends Foundation a v loňském roce spolupracoval s thajskými úřady při zjišťování Gluayových životních podmínek a zdravotního stavu. Gluay se podrobil léčení a jeho zdravotní stav se poněkud zlepšil, ale jeho životní podmínky zůstaly ještě loni beze změny. Wiek je nadšen, že Gluay Hom letos „dostal v životě druhou šanci“.

Zdroj: Nadace Save Elephant

Domnívá se, že největším problémem strádajícího zvířete je svalová atrofie způsobená podmínkami, v nichž až donedávna žil. „Kvůli dlouhodobému stání v řetězech nemá žádnou svalovou tkáň. Jakmile se začne pohybovat, brzy zesílí.“

Díky transakci vyšly najevo nové podrobnosti o Gluay Homově minulosti. Zaměstnanci farmy a zoo sice autorům National Geographic řekli, že slonovi je asi pět let, ale z dokumentů vyplývá, že přes svůj malý vzrůst je Gluayovi ve skutečnosti deset let. Narodil se v Samut Prakarnu v roce 2009. Jeho matku Moon Mi tam dovezli z Pattaye, když byla březí, a Gluay Hom se narodil v Samut Prakarnu. Jeho matka tam žije dosud.

Lidé ze Sloního přírodního parku mají v úmyslu časem seznámit Gluay Homa s ostatními slony.

Edwin Wiek říká, že kvůli bezpečnosti jeho i ostatních slonů je důležité seznámit ho raději se samci než se samicemi. Dospělí sloní samci procházejí pravidelně hormonálním cyklem označovaným jako říje, při němž v jejich těle prudce vzrůstá hladina testosteronu, a sloni se vůči lidem chovají agresivně. Říje se objevuje u samců mezi dvacátým až čtyřicátým rokem věku. Gluay Hom má dosti velké kly a Wiek říká, že je díky tomu ještě nebezpečnější než sloní samec bez klů.

Právě to je důvodem, proč se v turistických atrakcích většinou vystavují samice. Samci jsou často zanedbáváni a drženi v izolaci se svázanýma nohama, někdy dokonce hladovějí.

„Doufám, že se Gluay Hom stane symbolem sloních samců v Thajsku,“ říká Edwin Wiek. Dodává, že péče o samce je nesmírně obtížná i v útulcích, jako je ten jeho – nikdo ještě nenašel dokonalé řešení. „Mám u nás jednoho samce a ten ničí úplně všechno. Neuvědomuje si vlastní sílu,“ vysvětluje Wiek.

Je jasné, že samcům se vede lépe v prostorném výběhu, kde mají dost místa, aby se mohli potulovat – ať už o samotě nebo ve společnosti jiných samců, případně jednoho staršího slona, který může být jejich vůdcem. V ideálním případě by sloni vůbec neměli přicházet do styku s lidmi, říká Edwin Wiek.

Sloní přírodní park se snaží přiblížit se k takovému ideálnímu stavu. „Chceme, aby Gluay Hom byl s ostatními slony. Nechceme, aby byl v příliš častém kontaktu s lidmi,“ říká Lek Chailertová a doufá, že její organizace dokáže Gluay Homovi konečně zajistit vhodný domov. „Chceme se postarat o to, aby byl zase spokojený. Chceme, aby byl znovu slonem.“

Text: Natasha Dalyová je autorkou a redaktorkou časopisu National Geographic, píše o dobrých životních podmínkách zvířat i o jejich ochraně a zneužívání.