Vzestupy a pády Bedřicha Smetany: Kariérní začátky nebyly vůbec lehké!

Jestliže si Bedřich Smetana po skončení studií připadal jako hotový a vybavený umělec, život ho brzy naučil, že na úspěšnou kariéru to zdaleka nestačí. A snadné to neměl ani v osobních vztazích...

14.11.2019 - Josef Veselý



 

Zlákán vidinou svobodného umělce, odhodlal se Bedřich Smetana riskovat všecko. Rozhodl se, že dobude svět jako klavírní virtuos. První koncert z plánovaného turné po českých městech vyhlásil v Chebu. Posluchači se dostavili celkem čtyři. Místní děkan, jakési dvě dámy, a host, se kterým byl Smetana ubytován v hotýlku. Vybral tři zlatky. Vstal, zapravil výlohy, půjčil si na zpáteční cestu, koncerty v Mariánských a Františkových Lázních odvolal a do Karlových Varů nejel. Z domova pomoc čekat nemohl, protože otci se dařilo čím dál hůř. Musel prodat statek Růžkovy Lhotice a znovu si pronajmout pivovar, tentokrát v Obříství u Mělníka, a ten si nevydělal ani na nájem. 

Bedřichovi zbývalo jediné, učitelovat, což ho bavilo nejméně ze všeho. Napadlo ho však, že by měl tu proklínanou činnost obnovit aspoň na vyšší úrovni. Co takhle otevřít si vlastní hudební ústav? A tak začátkem roku 1848 sedl a napsal úřadům žádost o souhlas se zřízením Ústavu k vyučování na Piano-Forte. K tomu ovšem potřeboval jednu maličkost – peníze. Odhodlal se tedy k zoufalému činu, když napsal mistru Lisztovi, ale ten sám neměl finance nazbyt.

Svatba s dávnou láskou

Pak přišla do Prahy revoluce ono vypjatého roku 1848 a Smetana se jí aktivně zúčastnil na barikádách. Po porážce od Windischgrätzových vojsk ovšem musel chvatně utíkat, a to parníkem po Vltavě, protože se bál zatčení. Dorazil až do Obříství k rodičům, kde se chtěl ukrýt. Tam ho dostihl dopis, což kupodivu nebyl očekávaný zatykač, ale povolení k otevření školy. Otec pak sáhl do truhly a vytáhl své poslední peníze, takže si Smetana mohl otevřít hudební ústav na Staroměstském náměstí hned vedle Proschkovy školy, kam kdysi chodil. 

Následujícího roku, po sedmi letech obléhání a citových výkyvů, se konečně ustálil vztah Kateřiny Kolářové k Bedřichu Smetanovi. Svolila, aby se přistěhoval k nim do rodiny a do svého nového deníku si zapsala: „Dnes, 25.srpna 1849, byl den naší svatby.“ Našli domov v nárožním domě v Betlémské ulici s výhledem na Hradčany, kde si žili několik let radostně jako dvě hrdličky. Kateřina pomáhala manželovi v hudebním ústavu, ve volném čase podnikali výlety do přírody a za kulturními památkami. Na Mozartovu Kouzelnou flétnu si zajeli vlakem do Drážďan. Radost se dovršila příchodem dětí: nejprve se jim narodila Bedřiška, po ní Gabriela, nato Žofie a nakonec Kateřina. 

Jenže žádná radost není věčná. Bedřichova žena se vždycky vyznačovala přecitlivělostí, byla křehká, po porodech ještě oslábla a projevily se u ní příznaky rodové nemoci, souchotin, takže přibyly ještě účty za lékařskou péči. Žáci se jaksi vytráceli, dobová nálada po hudbě zrovna neprahla. „Život podražil, Praha je drahá!“ Smetana se za zlatkami musel trmácet stále častěji mimo Prahu.

Pohřby dcer

Co v rodině Bedřicha a Kateřiny vypadalo jako požehnání, to se zvrhlo v opak. V červnu 1854 v Týnu u Lipníka zemřela dcerka Jelčinka (tak doma přezdívali Gabriele). Od narození byla neduživá, dožila se dvou a půl roku. Marně ji matka ve dne v noci ošetřovala. Rok nato, v září 1855, přišla k zoufalství rodičů na řadu prvorozená, Smetanovi nejbližší Bedřiška. U této dcerky se už začínalo projevovat výrazné hudební nadání. Měla čtyři a půl roku. Plavovláska se nakazila spálou, pomoc doktorů selhala a Smetana putoval s další rakvičkou na Olšany. Paní Smetanová šla na pohřeb v nejvyšším stupni těhotenství. Do roka jim zemřela ještě devítiměsíční Kačenka. I ona nemocněla spálou, pro kojence to byla smrtelná nemoc. Trojí smrt během tří let. Osudové údery zničily donedávna šťastnou rodinu. 

Jakékoliv perspektivy najednou jakoby ztratily smysl. Ozvěna let, kdy si ti dva moc nerozuměli, jako by se v naléhavější formě vrátila. Smetana svou ženu nadále miloval, ale také trpěl. Uvědomoval si zároveň, že všechno, co zatím složil, zdejší veřejnost přijala buď chladně, nebo vůbec. Jako skladatel se zatím neprosadil.

Klavírní trio

Usedl se svým žalem nad notový papír a začal psát Klavírní trio. Jeho tragédie se proměnila v hudbu, osobní strast přerostla v podobenství. Hlasy zoufalství a bolesti, které v triu rozmlouvají, dospívají nakonec k útěše a míru. Poté, co dozněl koncert jeho Klavírního tria, se Smetana doslechl: „Prej jsem duchaplný podivín.“ Byl si jist, že nesložil špatnou hudbu. Praha byla umělecky zbrzděna půl století za Vídní, a Vídeň se opožďovala za Evropou. Zdvihla se v něm pochybnost: „Jaký to má smysl, utloukat se ve věčné zdejší mizérii? Neměl bych se uchýlit do ciziny, kde je volněji?“

Příležitost dostal, když se u nich doma zastavil Ferenc Liszt, s nímž se velmi spřátelil a začali si i tykat. Po hostině konané na Lisztovu počest se zastavil za Smetanou virtuos Dreyschock, jenž končil úspěšné turné po Švédsku. Nadhodil, že göteborská Filharmonická společnost potřebuje uměleckého ředitele a Smetana s tou šancí běžel za Kateřinou. Narazil na nesouhlas. Rozhodl se tedy, že odjede sám. Vypůjčil si od otce na cestu a navečer 11. října 1856 vyrazil do neznáma.

Přivítal ho symbol Göteborgu – bronzový lev. Město moc rozsáhlé nebylo, žilo v něm sotva 30 000 obyvatel, ale vynikalo bohatstvím. Smetana si našel byt s vyhlídkou na moře a uspořádal koncert. Získal si okamžitě obdiv, posluchači nadšeně žádali, aby přidával. Nabídl jim, aby sami zadávali témata, že bude improvizovat. A improvizoval brilantně. Na druhý koncert se dostavil kompletní göteborský výkvět i s dcerunkami. Smetanovi se přihlásil dvojnásobek žáků, než mohl zvládnout, Sdružení pro klasickou hudbu ho zvolilo svým ředitelem a stanovilo mu pevný plat. Konečně okusil chuť vítězství a cítil zajištěn – oproti Praze pobíral několikanásobný příjem. Město se jím začalo pyšnit.

Mladá paní Fröjda

Ne všecko ovšem bylo pouze růžové: „Lidé zde ještě po krk vězí v předpotopních názorech na umění. Mozarta sice uctívají, ale nechápou, Beethovena se obávají, nikoho novějšího neznají.“ Když se chtěli v novinách Smetanovi zavděčit, otiskli článek o jeho české vlasti, psalo se v něm i o dětských letech božského Amadea. Konkrétně o tom, jak „den unge Bohmaren Mozart,“ neboli „ten mladý Čech Mozart,“ vypravoval Marii Antoinettě, že se denně modlí k patronu své vlasti svatému Nepomuku.

TIP: Johann Sebastian Bach: Nepochopený génius a milovník matematiky

Švédské ženy Smetanu zbožňovaly a jedna z nich se mu zalíbila natolik, že o ní začal psát romantické zašifrované poznámky do svého deníku. Když jí dával soukromé hodiny, ostatní žáci a žačky si za dveřmi špitali, že je raději nebudou vyrušovat. Jmenovala se Fröjda, provdaná Benecková. Pověsti o hříšné lásce se donesly až do Prahy ke Kateřině, které však Smetana nepřestal psát zamilované dopisy plné naděje. Jistěže žárlila, a když se pak na prázdniny 1857 vrátil domů, rozhodla se, že zpět do Švédska pojede s ním i s jedinou přeživší dcerou Žofií. Bohužel podlehla své nemoci už o dva roky později. Pro Smetanu ovšem v Göteborgu začala hudební pouť za slávou, díky níž se stal vedle Antonína Dvořáka naším nejznámějším světovým skladatelem, přestože vždy zůstal českým vlastencem.


Další články v sekci