Moje cesta do Oválné pracovny. Jak moc šeptá Biden, o čem vtipkoval s Fialou a kdo z českých miliardářů byl na galavečeři
Od naší zpravodajky: Málokterý Čech se podívá do slavné Oválné pracovny v Bílém domě, kde američtí prezidenti přijímají své hosty a minimálně podle legendy dělají zásadní rozhodnutí ovlivňující běh světa. Petr Fiala byl sedmým českým premiérem, který takové pozvání dostal, a Deník N byl u toho. Přinášíme osobní popis z Fialovy americké mise včetně jejího zákulisí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Ještě ve chvíli, kdy jsme nastupovali na palubu vládního airbusu směr Washington, jsme netušili, jak bude naše návštěva v Bílém domě vypadat.
V novinářské části delegace celkem logicky panovalo napětí. Podaří se nám všem dostat do Oválné pracovny? A do Kongresu? Jak to bude s premiérovou cestou do centrály CIA?
Po cestě jsme museli přistát a natankovat na ledovém Islandu, kde bylo pět stupňů. Potvrdilo se při tom, že do CIA premiér nakonec opravdu pojede a setká se tam přímo s ředitelem Williamem Burnsem.
A ne sám, s ním tam zamíří šéfové všech tří českých zpravodajských služeb. To se ještě nikdy nestalo. Cítíme, že návštěva dostává další historický rozměr. Zní to pateticky, ale zase tak často se takové věci prostě nedějí.
Do Washingtonu jsme přiletěli kolem osmé hodiny večer místního času. Svůj biologický evropský čas, který byl o šest hodin napřed, už jsme raději nepočítali.
Je nás sedmnáct novinářů, a na vojenské letiště ve Virginii pro nás proto přijíždí velký autobus. Americký řidič má pochopitelně zapnutou klimatizaci, balíme se do šátků a šál a míříme směr centrum Washingtonu, kde má většina z nás hotel. Premiér s delegací odjíždí zvlášť; bydlí nedaleko Bílého domu.
Po cestě se dozvídáme, že ještě musíme
