Německý kancléř na audienci u čínského císaře. Buďte férovější, žádal Scholz Si Ťin-pchinga
Analýza: Olaf Scholz byl v Pekingu už před dvěma roky, ale teď podruhé vyjel se změnou v zádech: Berlín má novou strategii a mluví o snížení závislosti na Číně a neférové soutěži. Scholz hraje i o zvadlé sympatie voličů. Jenže německá ekonomika je s Čínou pořád propletená; s kancléřem letěl byznys a Peking měl pro Scholze vlastní vzkaz. Nahradí Němcům Čínu Spojené státy?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Předevčírem Olaf Scholz před novinářskými objektivy zkoumal vrtačky, výrobní linky a sofistikované přístroje v továrně německé firmy Bosch v Čchung-čchingu. Byla neděle 14. dubna, první den kancléřovy třídenní návštěvy Čínské lidové republiky, a Scholzovou první zastávkou se stala právě jihozápadní metropole Čchung-čching: nejlidnatější město v Číně a jedno z míst, kde mnohaletá německo-čínská spolupráce zanechala viditelnou stopu.
Bosch se v čchungčchingské továrně soustředí na vodíkový pohon. Je to právě německý automobilový průmysl spolu s elektronickým a chemickým, který se před čtyřiceti lety obrátil směrem k východu a využil velké proměny Číny z uzavřené maoistické říše na největší světovou továrnu.
Dvě třetiny si stěžují na neférovou soutěž
Bosch, Volkswagen, BMW, Siemens, BASF a mnozí další: ti všichni by bez čínské pracovní síly (a ve 21. století i čínského trhu, například Volkswagen v Číně prodává asi polovinu všech svých aut) nebyli tam, kde jsou dnes.
Což má ovšem i svou stinnou stránku – a zdaleka tu nejde jen o napojení Volkswagenu a dalších na Ujgurskou autonomní oblast Sin-ťiang, kde ujgurská autonomie existuje pouze v prázdném názvu a místo ní tam čínská vláda už roky provádí ujgurskou kulturní genocidu.
Ty tam jsou časy, kdy Číňané otevírali cizím firmám a korporacím svou zemi a posléze zčásti i svůj trh, aby ze svých zahraničních partnerů měli prospěch a učili se od nich (potažmo od nich opisovali).
Dnes už čínské firmy své zahraniční protějšky v lecčems dohnaly, nebo dokonce předehnaly. Kromě touhy po výdělku je pohánějí také
