Zapomenutá válka. Rok od začátku konfliktu je Súdán na pokraji humanitární katastrofy
Hlad, rabování, pouliční boje, sexuální násilí. Tak vypadá Súdán dnes, rok od začátku války mezi dvěma znepřátelenými generály. Žádná ze stran zatím nemá blízko k vítězství a podle OSN se situace v zemi stává jednou z nejhorších humanitárních katastrof posledních let. Globální pozornost navíc zastiňují ruská válka proti Ukrajině a izraelská válka s Hamásem.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„S bratrancem a rodinou ve státě Džezira jsem v kontaktu, jak to jen jde. Tedy pokud mají k dispozici signál. Je běžné, že je internet celý měsíc vypnutý a nemají ho k dispozici. Je tam sice klid, ale ekonomicky velmi špatná situace.“ řekla Deníku N Jacqueline Shatt, Češka súdánského původu.
„V březnu mi psal, že nefungují banky ani bankomaty a on musí jet peníze vybrat do jiného města. Zpráva, kterou jsem mu psala před týdnem, mu ale nebyla doručena, takže asi zase nemají internet.“
„Naposledy jsem zemi navštívila před rokem, ale v blízké době tam nepojedu. Většina rodiny odjela do Egypta a v Chartúmu nefunguje letiště,“ dodala Shatt.
Současná válka v Súdánu vypukla vloni 15. dubna poté, co současný prezident a bývalý generál Abdel Fattáh al-Burhán vyhlásil začlenění polovojenských Jednotek rychlé podpory (RSF) pod státní armádu. Jednotky vznikly z nomádských milic Džandžavíd, které nechal založit bývalý prezident Omar al-Bašír pro potlačení povstaleckých kmenů v nejchudší a válkou zničené západní provincii Dárfúr.
V čele jednotek stanul Muhammad Hamdan Dagalo, známější pod přezdívkou Hemedti. Demonstrace a následný pád diktátora Bašíra v roce 2019 vynesly do funkce hlavy státu Burhána a jako jeho zástupce Hemedtiho, Bašírovy dosavadní spojence, kteří se k němu v klíčovém momentu protestů rozhodli postavit zády. Po převratu oba slíbili demokratizaci země a svobodné volby, obojí ale záměrně odsouvali a je otázkou, jestli je vůbec plánovali splnit.
Po konci Bašírovy éry argumentoval Burhán při zestátnění RSF tím, že nedává smysl, aby v demokratické zemi fungovala vojenská jednotka nezávislá na vládě. Hemedti, který za dobu v čele Jednotek rychlé podpory nabyl velkého bohatství a mimo jiné vlastní zlatý důl, to ale vnímal jako omezení své moci a místo jednacího stolu zvolil otevřený konflikt. Podařilo se mu rekrutovat mnoho mladých vojáků tmavší pleti, kteří jsou nespokojeni s nedostatkem příležitostí souvisejících s útlakem ze strany arabské elity.
Boje se rozhořely v hlavním městě Chartúmu, druhém největším Omdurmanu a dalších mnoha místech po celé zemi. Převaha obou stran se po celou dobu často mění – Hemedtiho milicím se na konci minulého roku podařilo obsadit části států Kordofan, Džezira a Chartúm, v zimě naopak podnikly protiofenzivu Burhánovy Súdánské ozbrojené síly (SAF).
„Uvnitř Súdánu a do zahraničí bylo vysídleno v důsledku bojů přes deset milionů civilistů – nejvíce na světě i v porovnání se Sýrií. Napojení milic RSF na Rusko umožňuje ruským paramilitárním organizacím (dříve Vagnerova skupina)
