Našel si přes seznamku Rusku, oženil se a žije spokojeně v Soči. „Militarizaci tady necítím“
Jedním z největších problémů Slovenska je, že mnozí kvalifikovaní, vzdělaní a produktivní lidé odcházejí. Podle odborných odhadů žije v zahraničí 1,2 milionu Slováků, přičemž většina odjíždí na Západ. Jen 350 lidí se vydalo do Ruska. Patrik Kušnír, který vystudoval v České republice, je jedním z nich.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Během studia farmacie se začal učit rusky. Na Východě si chtěl najít i přítelkyni, protože tamní dívky se mu zdají „milé, pečlivé, přirozeně ženské“. Podařilo se mu to na ruské seznamce Rusdate, „na které Rusky hledají Rusy žijící v zahraničí nebo cizince, kteří zase hledají Rusky“.
Nakonec si v Rusku našel i práci, ačkoli to pro cizince není jednoduché, a s přítelkyní, nyní už manželkou pocházející z Moskevské oblasti se loni v červnu přestěhovali do Soči.
O politice se v Rusku s nikým nemluví, vedoucí v práci mu na rovinu řekl, že je to zakázáno. Rusové jsou však k němu podle jeho slov srdeční a přátelští i přesto, že přišel ze země, kterou má Kreml na seznamu nepřátel. Slováci podle něj milí nejsou.
„Když někomu řeknu, že žiju v Rusku, drtivá většina lidí mi říká, že jsem kolaborant, nepřítel Slovenska, jak si dovoluju žít v Rusku a mít manželku Rusku. My žijeme ve svobodné společnosti, každý si může žít, kde chce, podporovat, co chce, pokud dodržuje zákony,“ říká.
Nemyslí si, že v Rusku žije v nesvobodné společnosti bez plurality názorů. „Můžete mít svůj názor, ale na co ho budete všem povídat?“
V rozhovoru příliš nerozebíráme politiku, protože nás předem upozornil, že se k tomuto tématu vyjadřovat nechce, ale dodal, že je proti ruské válce na Ukrajině.
Patrik Kušnír v rozhovoru mluví o tom:
- jak si v Rusku hledal práci, jaká tam je byrokracie a zda se z platu dá důstojně žít;
- jak Rusové reagují, když řekne, že je ze Slovenska;
- že i Rusové chtějí, aby co nejdříve skončila válka, neboť tam umírá mnoho ruských mužů, ale nechtějí ji prohrát, neboť jsou velcí vlastenci;
- že jsou hrdí na svou zemi a kulturu, ale muži ženám nedarují knihy, nýbrž něco drahého;
- že v Rusku se o politice nemluví, názory se nevyjadřují.
Odkud jste a jak váš ruský příběh začal?
Jsem z východního Slovenska, z vesničky Sačurov nedaleko Vranova nad Topľou. Vychodil jsem chemickou průmyslovku v Humenném a můj sen byl studovat farmacii. V České republice v té době brali bez přijímaček, tak jsem šel studovat do Hradce Králové.
Ve volném čase mě velmi bavilo učit se cizí jazyky. Učil jsem se angličtinu a trochu němčinu, ale němčina se mi přestala líbit. V té době jsem měl spolubydlícího z Kazachstánu, který mluvil anglicky, kazašsky a rusky.
Mně se ruština vždy líbila, tak jsem si řekl, že se ten jazyk naučím. Začal jsem si tedy i hledat kamarády z Ukrajiny a Ruska a také cestovat. Dokončil jsem školu, a přestože se mi v Česku líbilo, bylo na mě až příliš liberální, tak jsem šel dělat doktorát z farmakologie do Martina.
Našel jsem si přítelkyni Ukrajinku a procestoval jsem s ní celou Ukrajinu. Byla z Luhanska, takže jsem ten region měl možnost vidět v době války na Donbasu, před invazí Ruska (ruská vojenská invaze na ukrajinský Donbas probíhala průběžně i v tu dobu, mezi lety 2014–2022, pozn. Deníku N).
Jak jste vnímali válku na Donbasu a jak ji vnímala vaše bývalá přítelkyně?
Bývalá přítelkyně byla rusky mluvící, ale nenáviděla
