Co by měl umět ministr pro vědu? Moc ani peníze nemá žádné, přesto by mohl hodně pomoci. Jak?
Víte, kde je v Praze ministerstvo vědy? Nemůžete to vědět. Žádné totiž neexistuje. Co tedy řídila právě odvolaná Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace? A co bude řídit její nástupce? Jak velký vliv na českou vědu takový ministr má, co pro ni může udělat?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Řídí někdo českou vědu? Je zjevné, že taková otázka zní podivně. Věda se určitě nedá řídit podobným způsobem jako třeba policie nebo úřady práce. Ne nutně proto, že jde o tvůrčí činnost; i ta má organizační aspekty, jež se příliš neliší od fungování institucí v jakémkoli jiném rezortu.
Spíš jde o to, že věda je velmi různorodá. Zabývají se jí vysoké školy, ústavy Akademie věd ČR, ale vedle toho existuje rozsáhlá sféra podnikového výzkumu, který si organizují a řídí komerční subjekty. Věda je také silně mezinárodní, je pro ni typický neustálý tok peněz, lidí a know-how přes státní hranice. Struktura vědeckého bádání se nedá převést na jednoduché organizační schéma.
Přesto existuje nástroj, jímž stát vědu fakticky řídí. Jsou jím
