„Kdyby měl svědomí, musel by si prohnat kuli hlavou,“ říká Martin Pechlát o svém Casanovovi
Martina Pechláta můžete vidět v romantických komediích i ve filmech s vysokými uměleckými ambicemi, v lehké divadelní konverzačce i v kuse pro divadelní fajnšmekry. „Baví mě všechny polohy, musím si v tom najít svoje,“ říká. Momentálně září jako lev salonů a notorický milovník a chřadne coby vetchý zahořklý stařec v kůži Giacoma Casanovy v pražském divadle Rokoko.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
-
jestli nám má být Casanovy líto,
-
kolika lidem bonviván ublížil,
- v čem je pro herce výška hendikep,
-
jak Martin Pechlát přemýšlí o vlastním stárnutí,
-
kde se nejlépe učí texty
-
a o čem sní jeho manželka.
Zdál se mi o vás jeden z typických novinářských snů. Jsme oba na místě rozhovoru, ale nemůžeme najít volné místo. Čas plyne. Konečně se objeví volný stůl, ale je u něj jen jedna židle. Nesu nějaké pití, ale vyleju ho. Jdu si hledat židli. Když ji mám, nemůžu najít diktafon, pak baterky… A když konečně můžeme začít, ke stolu přijdou vaši kolegové, že za minutku musíte jít hrát. Takže jsem opravdu ráda, že jsme se tu sešli dokonce o čtvrt hodiny dřív a že jsme našli volný stůl i židle…
Herecké sny jsou podobné, také je občas mívám. Já většinou nemůžu najít vchod na jeviště. Už se hraje, ale já pořád ne a ne trefit. Nebo jdu do divadla a tam zjistím, že hrají něco jiného, než na co jsem se připravoval.
A stal se vám nějaký průšvih ve skutečnosti?
Ne. Přišel jsem na představení, ve kterém alternuju, ale zrovna hrál podle plánu kolega, tak to byla ta lepší varianta.
V posledních letech jste na volné noze po prvním angažmá v Hradci Králové, pak v Divadle Komedie a v Národním divadle. Už žádný pevný divadelní „přístav“ nechcete?
Ani ne. Být na volné noze je pro mě příjemnější, mám větší pocit svobody. Můžu dělat projekty, které bych třeba v angažmá dělat nemohl, protože by mě neuvolnili.
Je fakt, že hrajete o sto šest. Mám pocit, že vás pořád někde vidím. V divadle, v televizi, ve filmech nebo alespoň na plakátě k filmu, jehož třeba nejsem cílovka…
Chápu, že můžete mít pocit, že jsem pořád někde, ale
