Na vysněný gympl do jiného kraje. Některé děti tráví na cestě i tři hodiny denně
Tisíce dětí ročně se hlásí na víceleté gymnázium do jiného kraje, než ve kterém bydlí. Pokud se dostanou, čeká je několik let, během nichž stráví na cestách několik hodin denně. Často takto dojíždí už od svých jedenácti let. Deník N přináší výpovědi rodičů, jejichž děti za školou cestují mnohem dál než jejich spolužáci. Musí to být volba samotných dětí, shodují se.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Čtrnáctiletá Helena se dostala na vysněné šestileté gymnázium do Plzně. Vybrala si ho proto, že se tam vyučuje španělština. Její rodina bydlí nedaleko středočeských Hořovic, a tak musí letošní školní rok každý den stát na nádraží hodinu a půl před začátkem vyučování.
„Manžel dceru ráno vezme autem zhruba dva kilometry na nádraží. Vlak jí odjíždí v 6.30. Cesta trvá zhruba 45 minut, vystupuje na zastávce Plzeň-Doubravka, odtud pokračuje ještě deset až patnáct minut pěšky. Zpátky většinou jede zpět do Hořovic rychlíkem. Z nádraží dceru buď vezeme zase autem, nebo jede autobusem,“ popsala Deníku N běžný den její matka.
Škola Heleně končí většinou kolem půl třetí odpoledne, takže bývá doma relativně brzy. Rodiče počítají s tím, že ve vyšších ročnících už může mít školu delší.
„Říká, že cestuje nejdál ve třídě, většina spolužáků je z Plzně nebo okolí. My bychom ji do takové změny rozhodně netlačili, ona sama si školu vybrala s tím, že je ochotná něco pro to obětovat,“ dodala matka.
Další spoj až za 90 minut
Před šestou ráno si musí každý den dávat budík také syn Elišky Cvingráfové, který studuje na osmiletém gymnáziu v Třebíči. Cesta do školy mu zabere hodinu a půl. Bydlí totiž v Jihomoravském kraji a jeho škola je na Vysočině.
„Bydlíme v Běhařovicích, okres Znojmo. Syn chodí do primy, vstává v 5.50 hodin. V 6.20 ho popovezu autem zhruba pět kilometrů do vesnice, odkud mu jede 6.32 autobus, v 7.42 je v Třebíči. Doma je nejdřív ve čtyři odpoledne. Když má kroužek, je doma v půl šesté nebo půl sedmé. Pak se nají a padne,“ říká Cvingráfová.
Zkušenost s dojížděním dětí na víceletá gymnázia mají také sami učitelé. „Máme ve třídě
