Jsem součástí systému, který se o ty lidi staral, a dopadlo to blbě, říká ředitel ústavu, kde zemřelo devět klientů
Ředitel ústavu ve Vejprtech Viktor Koláček je obžalován z obecného ohrožení z nedbalosti kvůli požáru, při kterém v roce 2020 zemřelo devět klientů ústavu. Žalobce pro něj navrhuje tříletý podmíněný trest. „Nežiju s permanentní vinou. Jsem divná povaha, nehroutím se, pomáhá mi i víra,“ řekl Koláček Deníku N v rozhovoru. Soud ještě nezačal.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Jak k tragickému požáru vlastně došlo?
- Čemu ředitele tragédie naučila?
- Jak vnímá to, co je mu kladeno za vinu?
- Proč otázku případného odsouzení považuje za „trapný problém“?
- Za co se se svými dětmi nyní modlí?
- Proč je pro něj klíčová kvalita péče o klienty?
- Co si myslí o žádostech o odškodnění, které přesahují 14 milionů?
Od tragického požáru uplynuly čtyři roky. Jak zpětně vnímáte to, že v zařízení, které jste vedl, zemřelo devět lidí? Jak se dá s takovým vědomím vlastně žít?
To se nezapomene, s tím budu žít pořád. Ale když to řeknu upřímně, nežiju s permanentní vinou. Spíš vnímám to, že když se něco dělá blbě, a tím myslím hlubokou historii, socialismus, čas od času se to nevyplatí i v tomhle fatálním slova smyslu. Drobná zanedbání, nedání věcí do pořádku – to může léta fungovat, aniž se cokoliv stane, ale pak se jednoho dne ucho utrhne. A to se bohužel stalo v mojí době.
V tom mi to dost změnilo profesní život: uvědomuju si, že i drobné nedotaženosti mohou mít fatální následky. Snažím se z toho poučit, aby se i v jiných věcech, nejen požárních, dbalo na to, aby se pracovalo kvalitně. Tahle kauza mě nejvíc naučila důslednosti, snaze dotahovat a říkat i třeba nepříjemné věci.
Vnímáte lítost nad osudem klientů, kteří tam zemřeli?
Samozřejmě je mi líto, že zemřeli, lidsky to přirozeně vnímám. Byl jsem tam po tom, co se to stalo, viděl jsem je tam ležet. To nebylo lehké pro nikoho. Pro mě to ale bylo lehčí v tom, že
