1. Nátlak
Jednou z klíčových myšlenek voleb je, že se v nich voliči rozhodují podle své svobodné vůle, a to i když je na ně činěn psychický nátlak. Proto se volí za plentou, aby volba zůstala tajná a občan se za ni nemusel nikomu zpovídat. Že jsou lidé, kteří jsou schopní takový nátlak vyvíjet a ještě se jím chlubit, je na sociálních sítích zdokumentované.
Viz příklady ze sociální sítě X:
I v případě, že někdo požádá o volební schránku, je na místo vyslána volební komise, která by měla zajistit, že na voliče není činěn žádný nátlak.
V případě korespondenční volby tato klíčová podmínka není splněna, jednak u samotného hlasování, ale dokonce ani u podání žádosti o zapsání na zvláštní volební seznam. Není tedy zaručeno, že při korespondenční volbě hlasuje občan ze své vlastní vůle. A z povahy korespondenční volby není ani žádná možnost, jak soukromí a tajnost volby zaručit, protože jejím základem je, že se volič nemusí k volbám dostavit.
2. Spolehnutí na zastupitelský úřad
Při volbách v České republice je hlasování jištěno několika kontrolními mechanismy. Jedná se zejména o volební komisi, která má za úkol sledovat, že volby proběhnou v pořádku. Členy volební komise přitom navrhují jak strany, tak se o tuto pozici občané sami hlásí, právě z důvodu, aby dohlédli na správnost průběhu voleb.
U zastupitelského úřadu je dle zákona zvláštní okrsková volební komise, u které je nicméně nejnižší počet členů 3 včetně zapisovatele. Na rozdíl od voleb v ČR se však nedá očekávat, že by se občané žijící v zahraničí o tuto pozici hlásili, tedy členové budou s nejvyšší pravděpodobností pracovníci zastupitelského úřadu. Zde vzniká riziko, že by ideově jednotný zastupitelský úřad (nebo úřad, na němž vysoce postavený činitel vyvine nátlak na podřízené) mohl výsledky voleb falšovat. Ať už zamlčením přijetí korespondenčního hlasu nebo manipulací s hlasem. Toto riziko vzniká už v rámci současné úpravy zákona.
Vzhledem k tomu, že volič v zahraničí komunikuje pouze se zastupitelským úřadem, který mu zasílá všechny písemnosti a zároveň vyhodnocuje, zda je veškerá dokumentace v pořádku, jsou zastupitelské úřady bodem, kde by za určitých okolností mohlo docházet k volebnímu podvodu.
3. Neověřitelnost
Další rozdíl oproti volbám v ČR jsou statistiky vedené několika separátními institucemi, jako jsou záznamy o volbách podle okrsků a počet obyvatel obce. Případný volební podvod v ČR je tak možné odhalit relativně snadno, pokud by počet voličů například počet obyvatel obce přesáhl. I neobvyklé statistiky hlasovací účasti mohou zavdat námět k prošetření, protože údaje mají své trendy a setrvačnost. Klíčové přitom je, že tyto statistiky jsou volně dostupné a jsou i detailní.
To ale není případ českých občanů žijících v zahraničí. Jak samo ministerstvo zahraničí uvádí: „Jinou kategorií jsou čeští občané, tj. držitelé českého pasu, jichž je v zahraničí cca 200 tisíc–250 tisíc. Ti se nemusejí hlásit povinně na zastupitelském úřadě, jako tomu bylo v minulosti, ani nemusejí hlásit své potomky. Zastupitelský úřad se o nich dozví, jen když jej sami vyhledají s nějakým problémem.“ Jedná se o údaj z roku 2015. (Jinou kategorií se myslí kategorie odlišná od českých krajanů a lidí s českým původem, kterých je v zahraničí dle sčítání z roku 2015 mezi dvěma a dvěma a půl miliony – pozn. red.).
Kolik je v současné době českých občanů v USA není veřejný údaj. A ani seznamy voličů nejsou v tomto případě velkou pomocí. V roce 2013 při parlamentních volbách bylo například v Moskvě v seznamu 250 voličů. V roce 2017 to bylo 183 a v posledních volbách v roce 2021 118. V New Yorku v roce bylo 2013 voličů v seznamu 496, v roce 2017 615 a v roce 2021 už jen 459. Jinými slovy, čísla jsou proměnlivá a je těžké určit, co by byla už podezřelá změna. Tím spíše, že korespondenční volba je určena zejména těm, kdo jsou v zahraničí dočasně.
S tím souvisí, že není známo, kolik lidí žijících toho času v zahraničí bude volba motivovat k tomu, aby se hlasování zúčastnili, oproti stavu, kdy by kvůli němu museli jet na ambasádu. Není zde základ, vůči kterému by se výsledek posuzoval. To ohrožuje pro občany důvěryhodnost volebního procesu.
4. Rozšíření
Pokud bude korespondenční volba zavedena, budou její přívrženci výhledově argumentovat, že jsou jí zahraniční občané zvýhodněni a že by se měla zavést také v České republice. A bude se jednat o námitku validní. Pak začne být první argument spojený s nátlakem mnohem relevantnější.
Přibude ale další. Totiž možnost ovlivnění hlasování ze strany České pošty. V případě zahraničních poštovních služeb zde sice existuje riziko, že se při doručování úřední obálka ztratí, s největší pravděpodobností se ale nebude jednat o záměr.
Pokud by ale korespondenční volby byly dostupné i pro české občany na území České republiky (a argument, že stát nesmí občany diskriminovat se přímo nabízí), tak by to znamenalo, že na Českou poštu přejde významná odpovědnost a je otázkou, zda by na ni podfinancovaná a obecně velmi vysmívaná instituce byla připravena.
Není pak od věci zmínit případ z USA z roku 2021, kdy byl poštovní doručovatel Thomas Cooper odsouzen k podmíněnému trestu pěti let vězení za pokus o volební podvod. Při volbách v roce 2020 si úředník v okresu Pendleton všiml, že na osmi korespondenčních lístcích bylo zaškrtnutí partají upraveno. Případ předal výš a začalo vyšetřování, které skončilo přiznáním dotyčného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
lapra
