První příspěvek dnešního Týdne v médiích je zaměřen na projev Petra Fialy na nedávném kongresu ODS. „Věnuji mu pozornost ne z důvodů explicitně politických, to ať si rozebírají politologové a koneckonců také občané podle své zkušenosti. Mně spíš docela silně pobavil článek Richarda Pokorného na Seznam Médiu, který nese titulek ‚Petr Fiala – nejschopnější premiér, koaliční lídr i reprezentant voličů‘. Autor v něm rozebírá Fialovou roli v čele ODS, v čele vlády, koalice a také jeho vystoupení na víkendovém kongresu ODS. Některé uvedené věty se snad nedají ani necitovat. Například: ‚Premiér Petr Fiala je symbolem nejen obrody ODS a sjednocení demokratické pravice, ale i naší jednoznačné prozápadní orientace, hodnotové politiky, charakteru a schopnosti vyhrávat nejtěžší bitvy‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Taková věta si dle něj zaslouží jistou analýzu, přičemž podotýká, že slovo prozápadní se v článku objevuje snad desetkrát. „Pro autora to je zřejmě extrémně zásadní a důležitá hodnota, tak proč ne, má na to právo. Nicméně jestli je Fiala symbolem sjednocení demokratické pravice, tak co potom v demokratické pravici pohledává strana Pirátů a i STAN? To rozhodně nejsou strany, které by se profilovaly pravicově, avšak ve vládě Petra Fialy zasedají. I potřeba sjednocovat ODS a TOP 09 se mi jeví velmi sporná, protože v topce působí bývalí lidovci, bývalí odesáci, při svém vzniku za vedení Karla Schwanzerberga a Miroslava Kalouska vysbírala okrajový elektorát, více pravicový než ta tehdy Topolánkova ke středu tíhnoucí ODS. Takže tady o nějakém sjednocení pravice asi nelze vůbec mluvit,“ upozorňuje mediální analytik.
Fiala to zvládl na úrovni atakující hranici excelence
Který z předních lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Cituje další „úžasnou“ pasáž: „Po volbách Fiala sestavil vládu pětikoalice a s přehledem vyhrál souboj s Milošem Zemanem o své ministry včetně jedné z nejvýraznějších osobností současné vlády Jana Lipavského“. „To mi trošku nahrává na smeč. V satiře francouzského osvícenského filozofa Voltaira Candide vystupoval jistý doktor Panglos, a ten zastával názor: ‚Tento svět je nejlepší ze všech možných světů‘. A když ho potom věšeli, tak mu Candide položil jednoduchou otázku: ‚Doktore Panglosi, ještě si myslíte, že tento svět je nejlepší ze všech možných světů?‘ A pak tam zazní ještě tato věta: ‚Je-li tento svět nejlepší ze všech možných světů, jak potom vypadají ty ostatní?‘ Takže pokud je Jan Lipavský jednou z nejvýraznějších osobností současné vlády, co si pak můžeme myslet o těch ostatních… Ať si každý dovodí odpověď sám,“ vybízí mediální odborník.
Prosazuje jistý druh totality a eliminace jiných názorů
Všímá si, že autor namířil svůj bojový akcent i proti rostoucí opozici uvnitř ODS. „Tu symbolizuje často nekompromisní Jan Zahradil a jeho názory. Těmto lidem je zhusta nasazována psí hlava, jsou bráni, jako by vyrůstali v prostředí plném falše a nenávisti, zatímco my přece všichni víme, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávisti. Takže Klausova ODS, k níž patřil od začátku i Jan Zahradil, bylo semeniště té lži a nenávisti. Odvolávání se na havlovskou politiku je tam několikrát. I dnešní vládní koalice je přirovnávána k Občanskému fóru, které vzniklo v 90. roce, aby pohltilo různé – do té doby podzemní – aktivity od Obrody, přes Havla či Hnutí pro občanskou svobodu. Ty se postupně oddělovaly. Typicky KDS, co se později připojila k ODS. Začal se vytvářet standardní pravolevý politický systém. Ale zde autor tleská tomu, že je tento pravolevý systém mrtev a že se dnes pracuje výhradně v duchu prozápadní hodnotově orientované politiky,“ diví se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pokorný sám přiznává, že ta politika v podstatě není aktivní nebo akční, ale spíše ideologická. „Spočívá v tom vnutit svoje ‚liberálně demokratické hodnoty‘ občanům a přesvědčit je, že jsou to hodnoty nejlepší. Ostatně Fialův projev byl také o tom, že oni jsou nejlepší, nikdy nic špatného neudělali a v tom svém nejlepším tažení hodlají pokračovat beze změny i nadále. ODS bývala stranou principů a ideologie i stranou akce, aktivit a exekutivy. Dnes je to strana v podstatě plnící jakési zahraniční zadání, která nutí našeho občana přísahat na věci, které jsou mimo realitu a na které přísahat nechce nebo jimž nevěří. Takže to není strana ani demokratická, ani liberální. Je to strana, která prosazuje jistý druh totality, cenzury a eliminace jakýchkoliv jiných názorů, kromě těch vládních. Takže nad čím se jásá? Nad tím, že naše země se vrací před rok 89, kdy byla ústavou dána vláda jedné strany. Teď je to vláda jednoho názoru. Jiný rozdíl v tom opravdu už nevidím,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Fialo, odstup satane
Svoboda slova je porušována od rána do večera
Po úvodním příspěvku, který se týkal premiéra a jeho vlády v České republice, se velice hodí připomenout událost, která se odehrála tuto středu na Slovensku. „A to kvůli srovnání s naší vládou, protože jsme viděli, jak se chová v různých situacích vláda našich sousedů. Slovenský ministr zahraničí Blanár si pozval zástupce hlavních alternativních a nemainstreamových médií, která v zemi působí. Byli tam zástupci serveru Hlavné správy, zástupci InfoVojny, Matice slovenské, Slobodného vysielače z Banské Bystrice a další, celkem asi 20 lidí. Pan ministr Blanár na schůzce, která vznikla z jeho iniciativy, začal konstatováním, že demokracie se vyznačuje především svobodou slova, která se za vlády Igora Matoviče a Eduarda Hegera porušovala od rána do večera a na každém kroku, přičemž nepohodlná alternativní média byla různě diskriminována, kriminalizována, zakazována a vypínána,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ministr Juraj Blanár si sezval představitele těchto médií proto, aby se dozvěděl, co se jim v tom předchozím období dělo. „A ne proto, že by porušovali zákon, ale proto, že šířili názory, které nebyly kompatibilní s názory vládnoucích celebrit na Slovensku. To byla informační část, druhá část té schůzky byla o možné pomoci. Ministr položil představitelům těchto médií otázku, čím by jim mohl prospět. Upozornil na to, že za minulé vlády dostávaly na Slovensku vysoké granty a dotace rozmanité neziskovky zabývající se zbytečnostmi a nesmysly. Ty prostředky existují i nyní, nevypařily se, jen se přestanou dávat lidem, kteří pracují pro politiku dnešní opozice, a slovenští občané z toho nemají vůbec nic. To je velmi zásadní promluva, která ukazuje na současnou vládu několik věcí,“ myslí si mediální odborník.
Média, co nepracují ve prospěch liberální demokracie
Členové slovenské vlády si totiž dobře uvědomují, že jsou ve svých funkcích mimo jiné proto, že alternativní média byla při různých příležitostech na jejich straně. „Rozhodně podporovala spíše tuto skupinu politických subjektů než tu Matovičovo-Čaputovo-Hegerovou, to je skutečnost. Považuji proto za velké plus, jestliže nějaký ministr jim nepřímo chce vyjádřit poděkování, neboť to ta média činila na vlastní úkor a s vlastním rizikem. Nikdo nevěděl, zda se tahle politická skupina dostane do vedení země, a tudíž je ta média podporovala spontánně. Nebyly tam žádné finanční ani jiné vazby. Bylo to přesvědčení těch lidí, že je změna nezbytná a že je dobře, když k ní dojde. Ta změna byla dovršena volbou Petera Pellegriniho slovenským prezidentem, a ne volbou Ivana Korčoka, který by jistě byl kontinuálním sorošovcem na bratislavském trůnu, po Čaputové a předtím Kiskovi,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Být slovenským novinářem tak by velmi jásal, že si ho někdo v pozitivním smyslu všiml a chápe a oceňuje to, co dlouhá léta dělá. „Když jsem slyšel tuto zprávu, tak jsem si představoval, jak si ministr Lipavský nebo jiný člen české vlády zve představitele Parlamentních listů, Prvních zpráv, Nové republiky a dalších webů, které pracují ve prospěch demokracie, ale v neprospěch liberální demokracie, té pokřivené zpatlaniny, která slouží jenom k odebrání svobod lidem a jejich zařazení do jakéhosi stáda těch, co poslušně kývají, hýkají a tleskají na povel. To je naše realita. Neumím si představit, že by někdo z naší vlády překročil Rubikon a začal se bavit s mediální opozicí. Pro ně je mnohem jednodušší vykřikovat něco o dezolátech, chcimírech a dehonestovat lidi, kteří s nimi nesouhlasí. Slováci, po dvojích volbách je zde další důvod k potlesku vašim představitelům a vám všem, kteří jste si je zvolili. Závidím vám to,“ přiznává mediální analytik.
Intelektuální obec zapomíná na osobnosti, co ji utvářely
Bohužel, i dnes stejně jako v několika nedávných případech končíme vzpomínkou na člověka, který nás opustil. „Minulý pátek zemřel doktor Aleš Fuchs. Je strašlivá křivda a strašlivá chyba naší intelektuální obce, že zapomíná na vynikající osobnosti, které jí utvářely po mnoho let, vždyť Aleš Fuchs není nijak připomínán a jako by se na něj zapomnělo. Aleš Fuchs se narodil v roce 1932 v Kroměříži, vystudoval divadelní vědu na bratislavské Vysoké škole múzických umění, kde získal doktorát filozofie. Pak působil v českých a slovenských periodikách Divadelní noviny, Divadelní a filmové noviny, Hlas ľudu a podobně. Založil slovenskou revue Film a divadlo. V 60. letech přišel do českých Divadelních novin, ale po roce 69 mohl publikovat jenom pod jinými jmény. Byl na černé listině jako mnozí další,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Až v 80. letech byl částečně profesně rehabilitován v podobě toho, že mohl být šéfredaktorem čtvrtletníku Dramatické umění. „Také působil v týdeníku Scéna. Oba časopisy zanikly po listopadu 1989 a myslím si, že ne na nezájem čtenářů a lidí od kultury, ale na pokyn těch, kteří náhle začali rozhodovat o naší kultuře a tyhle ‚staré struktury‘ – to je odporný pojem, který zavedl Václav Havel – jim nevoněly, neboť byly příliš nadstranické a málo adorovaly jejich hrdinství z bůhví jakých let. Aleš Fuchs byl také divadelním a literárním autorem. Sepsal vzpomínky bývalé manželky Hugo Haase ‚Dlouhá svatební cesta‘, ty už vyšly v jeho vlastním nakladatelství Faun. V něm publikoval další své texty včetně výborné a opravdu historiograficky nosné knihy: Listy přes oceán. Praha – New York, Malé dějiny velkých událostí. To by měl člověk znát, když chce rozumět určitému období našich moderních dějin,“ vysvětluje mediální odborník.
Autor, co psal fejetony živě, inteligentně a nepodbízivě
Přidává i velice příjemnou osobní zkušenost. „Když jsem končil fakultu žurnalistiky a vybíral jsem si téma diplomky, tak protože jsem v té době byl velice nadšeným a častým čtenářem kulturních týdeníků typu Gramorevue, Scéna nebo časopisů typu Film a doba, Dramatického umění a podobně, zvolil jsem si ‚český fejeton od Karla Čapka po Aleše Fuchse‘. Analyzoval jsem tam několik desítek Fuchsových fejetonů, právě většinou ze Scény. Byl autorem, který dokázal napsat fejeton živě, příjemně, inteligentně, nepodbízivě. Ten žánr samotný je dneska na úbytě. Je to velká škoda, protože to ochuzuje národní písemnictví, schopnost našeho abstraktního myšlení a také nás to zbavuje humoru. Svět, ve kterém žijeme, žijeme bez humoru, a to je velmi smutné. Rád bych na tomto místě poděkoval panu doktoru Fuchsovi. Zemřel v úctyhodném věku 92 let a naší kultuře i mně osobně bude určitě velmi chybět,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
bolero22
