Letos si připomínáme přesně třicet let od sametové revoluce. Jak těch třicet porevolučních let hodnotíte? Co se nám povedlo, a co naopak ne? Pociťujete nadšení, nebo naopak spíše zklamání?
Když s odstupem třiceti let mám hodnotit politický zvrat v tehdejším Československu, pak se kloním k názoru, že politický vývoj v roce 1989, který vyvrcholil pádem socialismu, nebyla revoluce, ale promyšlené a připravené předání moci mírovými prostředky. Kdyby to tak nebylo, tak Václav Havel by se nestal prvním polistopadovým prezidentem z vůle poslanců Federálního shromáždění, kde rozhodující slovo měli členové KSČ, z Ústavy jediné vládnoucí strany. Takhle přece revoluce neprobíhají, nicméně pojem „sametová revoluce“ se všeobecně vžil.
Já sám v těchto dnech s úžasem zírám na diletantismus organizátorů Milionu chvilek, jejich vodičů, kteří se snaží vyprovokovat společenský střet – a musím jim sdělit, že tady nejsme v Bolivii a že běžný člověk už má plné zuby těch Minářových blábolů o bránění demokracie a výzev k odstoupení legitimně zvolených nejvyšších ústavních činitelů. Nakonec, průzkumy agentur, a to všech, potvrzují vůli občanů této země.
Třicet porevolučních let z tohoto pohledu hodnotím tak, že jsme nevyužili nesporný potenciál našich šikovných lidí. A jestliže nějací samozvanci financovaní bůhví odkud neuznávají hlavní produkt sametové revoluce, což jsou svobodné volby, tak je to hodně špatně.
Fotogalerie: - Monstrakce proti Babišovi
Jak vy jste prožíval listopad 1989? Vzpomenete si ještě dnes, co jste dělal 17. listopadu a v další revoluční dny?
Vzpomínám si na to velmi dobře. Pracoval jsem na Státním statku Křižanov – nikoliv na OV KSČ ve Žďáru nad Sázavou jako zemědělský tajemník, jak vytrvale lžou a podsouvají trolíci pravdy a lásky – a ten den jsme pořádali v katastru Dolní Rožínky podzimní hon. Ač nevlastním zbrojní průkaz, tak jsem se tam byl podívat a tam jsem zachytil první zprávy o událostech na Národní třídě v Praze.
No a další dny? Tak, jako každý pamětník, který žil na vesnici. Dnes a denně tenkrát chodily zprávy z Prahy a z dalších velkých měst, které rychle zasáhly celou zemi, lidé se aktivizovali, založili OF, pořádali večerní schůze, prověřovali vedení podniku a kladli si podmínky, jak dál. Já sám zemědělský netajemník, ale zemědělský odborník, kterého na statku znala každá dojička, každý traktorista, každý opravář atd., jsem tehdy žádné politické problémy neměl, OF mě potvrdilo a doporučilo pokračovat dál, lustrační osvědčení, které bylo vyžadováno, přišlo negativní. Byl jsem svými rodiči vychován k lásce k půdě, od které se odvíjí vše ostatní, a ke svému agrárnímu stavu, k těm skutečným a pravým hodnotám, a podle toho se choval.
Hodně se už nějaký čas mluví o rozdělené společnosti. Jak jste vnímal náladu ve společnosti v listopadu před deseti lety, kdy jsme slavili dvacet let od sametové revoluce? A celkově, máte pocit, že jsme na tom lépe než před deseti lety?
Myslím si, že před deseti lety byla společnost obecně vzato ve větším klidu. S přibývajícími roky od listopadu 1989 přibývá těch, kteří tu dobu sice aktivně nezažili, ale dnes jsou dospělí a chtiví – akce různých chvilkařů a spasitelů tohoto dekadentního světa, kterému vládnou symboly korektnosti, nezletilé Gréty blouznící o klimatu apod. Sečteno a podtrženo, dnešní společnost je zasažena obavami z budoucnosti, doutnajícím napětím mezi mladou generací a generací jejich babiček a dědů.
Výsledkem je totální neschopnost komunikace, natož konsensu, což predikuje možný společenský otřes v nadcházející dekádě, do kterého je samozvanci typu Mináře bezohledně ženou. Nálada ve společnosti je „díky“ těmto aktivistům a opakuji, samozvancům, jednoznačně horší, běžní lidé jsou zhnuseni a zatím mlčí. Je to mlčící většina a nebylo by dobré, aby se dala do pohybu...
Na 16. listopadu je naplánovaná další velká demonstrace na Letné. Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že si oslavy 30. výročí revoluce „uzurpovala“ určitá skupina lidí? A co říci na názor druhé strany, která obviňuje prezidenta Zemana a premiéra Babiše z ohrožení svobody a demokracie?
Začnu odzadu. Prezident republiky Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš jsou vítězi voleb, demokratických svobodných voleb. Jsou vítězi ne ledasjakými, ale suverénními, a dovolím si predikovat, že v dalších volbách Andrej Babiš zvítězí opět, pan prezident už do voleb jít nemůže.
A tak nevím, co dělat – vyměnit národ, tedy voliče, nebo vrátit do Ústavy článek o vládě jedné strany – té Minářovy, až snad někdy politicky dospěje, anebo z moci „pražské kavárny“ prohlásit voliče Zemana a Babiše za nesvéprávné a odebrat jim volební právo? Anebo snad už Ústavní soud dozrál a vezme to do svých rukou a rozhodne to změnou volebního zákona za voliče, když už to k čertu nejde jinak?
Pokud se týká oslav 30. výročí revoluce (spíše zhroucení režimu), které si jaksi přivlastnil člověk, který se narodil necelé 4 roky po listopadu 1989, který ještě není ve svém životě ukotven, ani existenčně, ani osobnostně. Zkrátka kde se vzal, tu se vzal jakýsi mesiáš a káže národu, aniž by sám něco dokázal, aniž by prošel ohněm voleb, aniž by alespoň dostudoval. Zato umí trhat Ústavu, oblékat se nápadně dle barvy a střihu, který připomíná velkého Adolfa a teď dokonce předkládat ultimáta ke svržení vlády. Na rozdíl od něho mám dost velké životní zkušenosti, na rozdíl od něho jsem dostudoval – zemědělskou odbornost a sociologii s pedagogikou, na rozdíl od něho jsem pracoval a uplatnil se v životě a ve společnosti. Na rozdíl od něho jsem šel do ohně přímých senátních voleb, které jsem tehdy ve volebním obvodě Chrudim vyhrál.
Musím na férovku říct, že svobodu a demokracii ohrožuje ne prezident a premiér, ale zdivočelí aktivisté typu Mináře podporovaní potápějícími se politiky typu Kalouska a spol. Doporučuji, zastavte to, dokud je čas.
Dle zákona tady máme svobodu slova. Máme ji ale i skutečně? Je tady podle vás někdo, kdo nám ji bere, nebo ji zneužívá?
Zákon je jedna věc, společenská atmosféra k jejich dodržování věc jiná. Jestliže se svoboda slova zneužívá k vytváření atmosféry nenávisti, k hrubým urážkám prezidenta republiky, premiéra, kteří vyhráli svobodné volby, pak to nepokládám za svobodu slova, ale za nástroj k rozeštvání lidí. Kdo ten nástroj zneužívá, to jsem už řekl v předchozích odpovědích. Teď jenom doplním, že potlačení svobody slova směřuje k nové totalitě, ke společenskému a ekonomickému úpadku.
Ohrožení nezávislosti České televize je ohrožením demokracie, ozývá se. Je tomu skutečně tak?
Česká televize v současném svém projevu se chová jako majitel oné demokracie, chcete-li vykladač idejí demokracie, čehož už si konečně, až jim teče do bot, začínají všímat i naši političtí rutinéři, například Zaorálek.
Když jsme u ČT, co říkáte na to, že poslanci nakonec schválili její výroční zprávy? Jejich rozhodnutí z některých stran sklidilo velmi ostrou kritiku, která padla i na hlavu premiéra...
Schválili výroční zprávy ČT z roku 2016 a 2017 a stalo se tak po mimořádně výživné diskusi včetně semináře, které odhalily v plné nahotě praktiky a hospodaření ČT a bohužel sterilitu a neškodnost Rady České televize. Jinými slovy, informace o praktikách a čísla o jejím hospodaření na straně jedné, a blahosklonného nezájmu Rady ČT to řešit, jsou venku, zaplnily mediální prostor a rozpálily hněv masy koncesionářů, že něco takového je možné, a myslím si, že to začíná lidově řečeno smrdět a že se něco musí stát.
Pokud se týká postojů premiéra, tak bych doporučil vyčkat. Nevěřím tomu, že odměnou smečky na konci štvanice bude pohlazení a podrbání za ušima, a pak se uvidí. To ani není možné a dnes už to ani tak úplně nezávisí na premiérovi. Jak jsem naznačil, džin z lahve „Kavčího hnízda“ je venku a je otázkou času, kdy budou muset vyložit karty na stůl. Na čí stůl? Třeba na stůl NKÚ.
Psali jsme:
A v této souvislosti, co říci na návrhy ohledně zrušení koncesionářských poplatků? Nakonec, pokud si dobře vzpomínám, i vy jste se před časem o něco takového zasazoval...
Jeden z výsledků rozvířených diskusí o „Kavčím megahnízdu“, mám na mysli Českou televizi, je veřejný požadavek na zrušení koncesionářských poplatků, což by měla být tečka v ozdravovací kůře, která je ovšem složitá. Udělat pořádek v instituci, která má rok co rok „7 mega“ do rozpočtu jisté, která nemusí nic prokazovat, které politici v touze být na obrazovkách zobou z ruky a apoštolové těchto politiků, tedy Rada ČT fakticky pouze předstírá, že něco kontroluje – tak tam udělat pořádek, to se na ně musí pustit Nejvyšší kontrolní úřad.
Zatím tomu nejvyšší zákon, to je Ústava ČR brání, možná i to byl důvod, proč Mikuláš Minář se tak naštval a Ústavu veřejně roztrhal! Situace kolem televizních kmotrů už nazrála ke změně. Žádné semináře, ten my jsme organizovali v Senátu už v dubnu 2017, žádné Rady s nimi nepohnou, z toho má pan generální a růžolící redaktoři leda tak bžundu. Musí se začít kontrolou hospodaření ČT, užitím oněch sedmi miliard. I proto Babiš tolik vadí a překáží – on je totiž ten, který má znalosti o hospodaření a je-li v pozici premiéra a zároveň suverénně nejsilnějšího politického uskupení s velkou podporou veřejnosti, tak potom je jenom otázka času, kdy se soukolí dá do pohybu a Klondajk na Kavčích horách skončí.
Vrátíme-li se k výročí sametové revoluce, ohledně toho, kdo se vlastně zasloužil o pád komunistického režimu jak u nás, tak v celém východním bloku, existují různé výklady. Mluví se například o tlaku Charty 77 a dalších disidentských skupin, nebo o tom, že Gorbačov povolil v SSSR „otěže“ a dal KSČ najevo, že je v tom sama... Jak to vidíte vy? Co stálo za sametovou revolucí u nás a za pádem režimu i v dalších zemích?
Ústřední postavou a hybatelem dění v zemích východního bloku v osmdesátých letech, které skončilo pádem tehdejších socialistických režimů, byl nesporně Michail Gorbačov a jeho perestrojka. Pro nepamětníky – „perestrojka a glasnosť“ byla hospodářská a společenská reforma s výraznými liberalizačními prvky a vírou ve férovou dohodu se západními mocnostmi, především s USA. Byl to pokus změnit bipolární svět, kdy proti sobě stály dva nepřátelské bloky, na svět plný pohody, porozumění, založený na spolupráci, svět prostý válek.
Souhlasím s názorem, že Gorbačov podlehl sám sobě, tedy pocitu výjimečnosti a kultu své vlastní osobnosti, ve kterém byl vytrvale utvrzován západními státy a na základě toho vyvíjel tlak na země východního bloku. Tyto vnější vlivy a uvolnění diktátu Moskvy, nikoliv disent, jsou hlavním důvodem postupného pádu východních režimů včetně toho v naší zemi před třiceti lety. Kdyby to byla zásluha disentu, tak se musím ptát, proč to u nás proběhlo tak pozdě. Co stálo za sametovou revolucí a pádem režimu, na to odpoví historici, to není otázka jednoho odstavce v dnešním rozhovoru.
Zde jenom poznámka, že jsme byli svědky dějinného procesu, který byl objektivní, tedy zákonitý, nikoliv subjektivní z vůle jednotlivce či jednotlivců, ti ač důležití, převzali a přijali roli v režii politických a společenských změn. Roli, která je vždy determinovaná soubojem o roli vedoucí světové mocnosti. Jsou to složité procesy a nelze je vysvětlit zbožštěním jednoho člověka, přičemž metody, které se k dosažení vítězství používají, ono zbožštění ani neumožňují. Právě zde je na historicích a badatelích, aby nám postupně předložili konkrétní fakta.
Jak s odstupem času vidíte 90. léta v ČR? Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy?
Byla to léta uvolnění, vzepětí našeho národa a velkých očekávání skvělé budoucnosti, zkrátka obrovská euforie pod taktovkou pražských elit a jejich aktivistů. To nebyl jenom Václav Havel, to byli i církevní hodnostáři – například biskup Malý, to byli i vysocí komunističtí funkcionáři – třeba Čalfa, to byli umělci, masy Pražanů, ale i Bratislavanů, z nichž většina dříve chodila poslušně plnit volební povinnost v rámci jednotné kandidátky Národní fronty pod vedením a kontrolou KSČ. Někteří dokonce možná vítali před čtyřmi desetiletími nástup Gottwalda, tehdy na Staroměstském náměstí...
Byla to ale především doba nezodpovědných slibů. Jako, že tady zůstane socialismus, nebude kapitalismus, že se lidé nemusí bát nezaměstnanosti, že naše republika nebude vstupovat do žádných vojenských paktů atd. Autorem těchto slibů nebyl nikdo jiný než Václav Havel. Léta plynula a já jsem si mnohokrát vzpomněl na svého vynikajícího učitele na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity profesora Ivo Možného, pozdějšího děkana této fakulty, který nám říkal, abychom byli ostražití, když se v dějinných zlomech politik opírá o budoucnost a slibuje velké věci. Dodával, že v takových případech jde hlavně o moc.
A kdo podle vás může za to, že ještě třicet let po revoluci mají čeští zaměstnanci zhruba třetinové mzdy oproti německým? Kde vidíte zásadní problém?
Zásadní problém a vinu je třeba hledat u domácích politiků, u domácích vlád, které řídily tuto zemi po roce 1989. V některých případech by možná byl výstižnější termín, ne že řídily tuto zemi, nýbrž že ji zřídili. Nechci lacině kritizovat, jsem dalek paušalizování, ale mně osobně chyběli v tak složitém procesu, jakým nesporně byl přechod od centrálně řízené výlučně státní ekonomiky na liberální, tržní a odstátněnou ekonomiku odborníci, přesně řečeno národohospodáři v nejvyšších vládních postech. Zejména premiéři a ministři na klíčových resortech. Nebudu rozvádět, ale takový premiéři jako třeba Špidla, Sobotka, Nečas či Topolánek, copak ti mohli vést zemi k rozkvětu? Co za každým bylo, když se dostal do vrcholné funkce předsedy vlády? Nevzpomínám si.
Jedna perlička za všechny – když premiér Sobotka odvolal ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, podle mne zdatného makroekonoma, tak prohlašoval, že převzal osobní řízení tohoto klíčového resortu, a to mlel pořád dokola. Skutečnost byla taková, že za ministerským stolem seděl Špidla, který se vrátil z Bruselu! Další determinantou byl způsob privatizace rozhodujících podniků jako například brněnská Zbrojovka, Škoda Plzeň, Poldi Kladno, Tatra Kopřivnice a další. Těm se měla věnovat při privatizaci zvláštní pozornost, to byly světové značky, ale my jsme s nimi zacházeli, jako by šlo o prodej rohlíků. Tam začala deziluze a blbá nálada, kterou může otočit a podle mne také otočil takový typ politika, jakým je současný premiér Andrej Babiš a současný prezident Miloš Zeman. Oba dva, než vstoupili do nejvyšší státní politiky, za sebou měli úctyhodné dílo a na výsledcích jejich práce je to vidět.
38 procent Čechů starších 40 let dle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Čím to je? Je to tím, že zde stále působí komunistická propaganda, jak také k tématu padlo? Nebo mají tito lidé v něčem pravdu?
Komunistická propaganda že zde stále působí, to má být vtip? Ano, vím, mainstreamová média, do nichž bohužel způsobem zpravodajství patří i Česká televize, mají v ústech komunistickou propagandu, tu a tam okořeněnou zprávami o ruských špiónech, a pořád tlučou lidem do hlavy, že jsme pod vlivem této propagandy. A právě proto, že to melou pořád dokola, tak výsledný efekt se nedostavuje, respektive dostavuje, ale zcela opačný, než je jaksi žádoucí. Lidé středního a vyššího věku mají už svoje životní zkušenosti a nedají se přeprogramovat. Nakonec jsem to popsal hodně ve své předchozí odpovědi.
V každém případě je výsledek průzkumu, který v otázce uvádíte, nedobrým vysvědčením pro polistopadové politiky, kteří tuto zemi vedli, a na straně druhé vysvětlením situace, že když se objeví skutečná osobnost, která něco dokázala a má vizi, pak za ní lidé jdou.
Po roce 1989 se mluvilo o zákazu KSČ, poté KSČM. Zdá se však, že komunistická strana nyní skomírá, byť svými hlasy podporuje vládu. Je idea socialismu starého střihu již mrtvá?
Ona skomírá celá tradiční a klasická levice, tedy i sociální demokracie a to i v mezinárodním měřítku. ČSSD dokonce jde v posledním průzkumu volebních preferencí agentury Kantar CZ pod 5 %! Pokud se týká KSČM, tak si myslím, že svoji dobu, kdy mohla a měla dělat tvrdou a nemilosrdnou opoziční politiku a tím se profilovat jako představitel skutečné levice, zkrátka propásla. Bylo to období pravicových vlád s těžkými dopady na sociálně slabší vrstvy obyvatel, s moratorii na valorizaci důchodů, nízké minimální mzdy apod. Jako příklad této politiky lze uvést husarský kousek ministra Drábka, který svou politikou dokázal dostat do Prahy přes tisíc vozíčkářů, kteří proti jeho amorální politice protestovali na vozíčcích.
Sečteno a podtrženo, tak idea socialismu tradičního pojetí se podle mého názoru nedá oživit. Vítězí netradiční politika bez klasických stran institucionalizovaná do různých hnutí v čele se silnou osobností materiálně dobře zabezpečenou. Voliči, i ti levicoví, po zkušenostech s tradičními stranami vidí v tomto novém segmentu parlamentní a potažmo vládní politiky velkou naději a dávají jí svoje hlasy. To je od vstupu Andreje Babiše s hnutím ANO na politickou scénu evidentní a na tom nic nezmění žádný rádoby mesiáš s jeho hesly, které mně obsahově silně připomínají styl knížete Potěmkina. To lidé podporovat nebudou a v nejbližších volbách vystaví účet.
Psali jsme:
autor: David Hora
